Brtnické ledopády 2015 - intimní sněhový rozhovor

Uz za mych hokejovych let bylo jasne, ze pokud ti nekdo nastreli ruku, zaledujes si ji. Kdyz te nekdo krute sekne pres kotniky, zastriknes to poradne Kelenem.
Ale kdyz mas bolave srdce...to jaksi v manualu neni. To se neda nic delat, na to se musi pouzit drastictejsi metoda. A tak jsem pouzil 105km snehem a mrazem na Brtnickych ledopadech!

Jsou zavody, od kterych ocekavate super casy a umisteni minimalne na bedne. Pak jsou zavody, ktere chcete obstojne zabehnout a byt treba v sirsim cele. A pak jsou zavody jako letosni Brtniky. "Hele proste tam pojedu, zkusim dokoncit, uvidim jestli vydrzim, snad si to i uziju a nejak bude...Sice na to nemam moc pomysleni tyhle dny, ale hnipat doma a litovat se je vazne k nicemu, tak to zkusim rozbehat."
Ja vim ze The Chosen One a jeho madridsti bandilleros budou mrmlat: "Jak jako uzit si to?! Jak jako zkusim dokoncit?! Ma se prece zavodit a basta!"...no a me je to uplne sumak klucí spanelsky!

A kdyz Michal jeste par dni pred startem dostal antibiotika na zuby, nebe rozhodlo samo. Budu mit moznost si v klidu popovidat - sam se sebou...

Blizime se v patek vecer do Mikulasovic, venkovni teplota klesa a s ni i moje nadseni. Vsude kupa snehu, zavate lesy, ma to byt krasne, ale me to teda nejak nebere. To tak si zapalit krb, dat si sklenicku a filosofovat o tom "jake by to jako bylo venku kdyby se tam clovek vykopal..." Prestava to byt romanticke uz i skrz okna vytopeneho auta. "Co ja tam jako budu delat?! To byla zase hovadina sem jet. Na tohle vazne nemam naladu se nekde brodit snehem, je mi zima, spacak je teplej a vubec na to hazim asi bobek!"

"Tak prej na to kasles jo?"
"No a co jako?!"
"Nic, jen je fajn zes sem teda jel..."
"Nech me bejt..."
"Jen rikam."
"Trhni si!"

Vidim hodne znamych tvari, vsichni se registruji, chystaji, vsude je citit smes nadseni, obav, ocekavani. Je to nakazlive. Ze bych to taky zkusil nakonec teda?

"Bude zima hele, nechces si to rozmyslet?"
"Nech me bejt, vis jak na tom sem, tak do me nesij!"
"Tak jo, tak se teda poradne oblec, za chvili to startuje, tak abys to stihnul..."

Ve 23hod Olaf vypousti ultrasmecku vstrict nejistym vyhlidkam. Je trpytiva noc, -8st. Jo a dobra rada s tim oblecenim, fakt, ani ne za kilak se svlekam, protoze jediny burt ktery tu dneska bude, bude ten na taliri. Jen at mi je trochu zima, alespon budu muset bezet a nebudu moct vyrazne zpomalit. A hele, ono to docela funguje. Sice si koleduju o kasilek, ale zase lepsi nez se potit v nekolika vrstvach a prehrivat se. Ona vlastne ale ani takova zima neni. Kdyz se bezi, tak ne. Nefouka a to je zaklad. A piti v lahvich nezamrza, takze nic dramatickeho.
Prvni kontrola a sup na Tanecnici. Prvni brodeni snehem skrz zafoukanou louku. Krasny prasanek jak z filmu. Jak z blbyho snowbordackyho filmu. Tohle neni na behani prece! Tak tohle jeste bude dneska zajimavy...

"Jak se citis kamarade?"
"No nato, ze jsem cely tydne doma hnil a jen zevlil, tak zas spatne ne...ale stejne me boli nohy, je mi zima, vsichni bezi jak z partesu a v tom snehu se taky neda moc odrazit. Ale stejne je to vsechno naprd ten zivot..."
"To pujde, to pujde. Krok po kroku, minutu po minute, trpelive, nespechej na sebe."
"Zkusim to, kdyz teda rikas."

Ejhle, Pravcicka brana. Ta mela byt nekde na 30km ne? To to nejak utika. Tady jsem byl nekdy jako male robe. Noo pekna dira do skaly:) Ale ten traverz potom neni vubec spatnej! Tady bezet ve dne, solichat si to tu s Barou ve vyletnim tempu, uzivat si vyhledy, to by bylo. No co uz, je tma, honime celo, ono to ma taky neco do sebe. A po snehu jako by se propadla zem, normalni pozimni trail. To koukam teda.

Prvni hospoda a klasicky trojblok "zachod - polevka - cerstve ponozky" a hned pryc, nez si to rozmyslim a zustanu sedet pekne v teple u toho strudlu co tu na me provokativne kouka. Jedine co mi jaksi nestimuje, ze jsem nejak na cele, nejake 5.misto. To smrdi pruserem hele.

Olaf nas vede opravdu zajimavou krajinou - skaly, vyhlidky, prolezy, nejaka mensi feratka, zafoukane lesy a louky, pestrost nad pestrost! Sem musim vyrazit nekdy jen tak s baglem, je to tu opravdu zajimave.
Bum, pomalu se rozedniva. Sakra dneska ten cas teda leti jak splaseny kun! Noc konci pomalu svou vladu a slunko se zacina odrazet ve snehu, najednou je to jak jina krajina....Stejna a pritom jina.


"Je to tak proste. Nadech - vydech, nadech - vydech. Nic jineho neexistuje. To je vsechno. To je ono. To je cely vesmir."
"Nadech - vydech, nadech - vydech."
"Koukni se kolem, neni to nadhera? Vidis ten zasnezeny les? Vidis jak se slunce trpyti ve snehu a jiskri? Vidis tu nadheru kolem? Citis tu krasnou energii jak je vsude kolem nas? Vidis to?!"
"Vidim a dokonce to citim. Uz zase to citim sakra!...Nebo si myslis ze bezim z kopce s roztazenyma rukama a zavrenyma ocima jen tak?:) Ach to je tak jednoduse krasne!"
"A to alpske slunicko jsem objednal jen pro tebe, kamarade!"
"Diky, jsem skoro dojatej..."

Sebeh do Krasne Lipy byl za odmenu. Slunicko jak v Bibione, v protismeru spousty kamaradu na kratsi trase, usmevy, pozdraveni, slova uznani, vtipek - ja tuhle "omacku" vazne zeru, to je muj doping! Ted uz "jen" 38km do konce. Dneska ma ten cas opravdu jiny rozmer, vsechno je jak v nejakem zrychlenem filmu...

Tak a ted hrrr na ledopady! Tesim se ze neco uvidim...No nebyly no. Nejak neprimzlo nebo co. Jen takove velke prazdne previsy. Ja sem budu muset snad jet jeste za rok nebo co:)
Ale kde se tady vzali ty 2 orientaci, ktery nam utekli na 20km, to teda nevim. Ja myslel ze je uvidim tak leda na Ledobale s pivkem v ruce. No nekdy udela chybu i soudruh z NDR a my je predbihame a jsme aktualne prvni! Coooozzzzeeee? To je nejakej renonc ne?!
Nebyl. Do prisne veganske hospody U Krkovicky stale vedeme, velim tedy k "zuppe to go" - moje prvni ultracka polevka do kelimku, lahudka! Vdechnu knedlickouvku za pochodu a rychle pryc. Orientaci nas ale stahli. Na poslednich 21km vybihame v peti...


"Dobry den ja jsem pan Ego. Dlouho jsem tu nebyl, tak se jdu podivat jak to tady placas...
Hele co se tady smrdolis? Jsi na tom dobre, muzes v pohode zrychlit, tak nejdriv setres tvoje spolecniky, pak se zbav orientaku a muzes byt prvni! Sam! Vis jak by to bylo super?! Muzes pak chodit a vsude rikat zes vyhral stovku, zes jim to tady vsem natrel. TY! UPLNE SAM!"
"Presne...uplne sam..."
"No vzdyt to rikam! Porazis je, vyhrajes, budes nejlepsi, co ti ostatni trapaci tady jako?!"
"Bez do hajzlu."
"Pockej jak jako? Ja ti prece vyborne radim a ty me za to posles pryc?!"
"Bez si nekam kde o tebe stojej. Copak ty to nechapes co tady delam? Proc bezime spolu, proc nam to tak klape, proc nam sviti oci?"
"To teda nechapu, ty se jako chces delit s ostatnima?!"
"Vazne to nechapes. A ted uz bez, nechci te tady!"
z dalky..."Jeste o me uslysis!"
"Ja vim. A verim ze se s tebou vyporadam uplne stejne."

Jestli jsme se do teto doby brodili snehem a mysleli si, jak je to strasne, byl to slabej vyvar pro mastnaky v porovnani s tim co prislo.
Ze jsme meli v lese snih po lytka by se jeste dalo. Ale ze jsme museli trasovat a proslapavat, to uz stalo hodne sil. A kdyz tam Olaf jeste zaradil nekonecna snehova pole a fujavici se snezenim, to uz me tak vtipny neprislo. God Bless GPS! Jeste ze jsem mel chytrou krabicku. Tady by i zkusenej horal sedel na strani a brecel jak malej kluk ze dal uz nejde, protoze vazne nevi jak. Takze pekne slepe po lajne a verit ze to skonci...

"Pekne makas, v tom snehu to je maso co? Mam tu kluky z Rammsteinu, prisli ti trochu pomoct, beres?"
"Sem s nima! Aaaaahhh to je maso, uplne letim a jsem nesmrtelnej!"

I nejdelsi pole ma svuj konec. Skoncilo i to nase. A kdyz uz jsem se konecne ohledl, tak orientaci nikde! Asi jsme je nasim strojovym a neunavnym tempem setrasli. I kdyz jsme to v umyslu vazne nemeli. Anebo se na tyhle nebezecke podminky vyprdli. Kazdopadne jsme vepredu zustali sami.
Cil uz byl doslova citit ve vzduchu, uz uz to bude, jeste nejakych 10km do konce. Vyplenili jsme posledni tajnou kontrolu a ted uz jen vyslap na posledni nemeckou rozhlednu a pak uz jen sebeh do Mikulasovic.

Tady jsem klukum trochu poodbehl. Ne ze bych se chtel trhnout, ale nejak jsem potreboval byt sam. Zvlastni euforicky/sentimentalne/melancholicke barevne stavy mysli. Srdce zaroven jasa i place...vse podporene lyrikou Jarka Nohavici.

Šel včera městem muž
podomní obchodník
šel ale nejde už
krev skápla na chodník
já jeho flétnu vzal
a zněla jako zvon
a byl v tom všechen žal
ten krásný dlouhý tón
a já jsem náhle věděl
ano - já jsem on
já jsem on

Váš Darmoděj
vagabund osudů a lásek
jenž prochází všemi sny
ale dnům vyhýbá se
váš Darmoděj

"Ty places?"
"Placu...jsem plny emoci a nechci je drzet v sobe, nestydim se za to!"
"Nestyd a dostan to ze sebe...dostan. To je proc to delas..."
"Aaaaaahhhh! Nikdo a nic me nezlomi. NIKDY! Slysis me?! Tak me zkus! I DARE YOU!!!"
"Ja vim kamarade, vim...!"
"NIKDY!"


...a par not na uz odlehcenou strunu...
Nekdy se stane chyba i v Matrixu. Dnes se ocividne stala. Nebo to chyba nebyla?
Kazdopadne ja jsem to cele vyhral TYVOLE! Ja, nebezec a zkrouseny maly clovek! Tedy abych byl presny, spoluvyhral. Skoro 60km jsme tahali spolu s Martinem P. a Ivanem M., uzasne se doplnovali, navigovali a prisne tahali za "ultrapilu". Byla mi cest s vami dobehnout do cile panove! Ten svit v nasich ocich rikal vse...i beze slov.
Takze nejakych 105km s prevysenim 4050m+ za 16hod 6min. To v tom terenu neni vubec spatny pocin myslim...a ze se dostanem za svetla do cile, jsem se vazne ani neodvazoval pomyslet! Takze jsem ty nahradni baterky do celovky tahal jako zbytecne?!:)

Tak krasny katalyzator duse a tela muze byt snad jen takovahle blaznivina. A pritom je to tak proste - byt venku, v prirode, s prijemnymi lidmi. Tohle by meli psychologove predpisovat, ne leky!

Hudba poslouchana behem akce.... treba to nekoho bude zajimat:

Xavier Baumaxa - Fenkam
Rammstein - Reise Reise
Muse - The 2nd Law
Jaromir Nohavice - Darmodej
Kings of Leon - Only By The Night
Best od Blues - Various Artists
Bet Hart - The Ocean Of Souls