Horská Výzva Šumava – 9.5.2014
Po mém běžeckém fiasku v Jeseníkách bylo jasné, že se na HV podíváme ještě jednou. Prostě složit reparát, protože Honza jen tak z boje neutíkáJ Tentokrát jsme ještě přibalili s sebou náš mobilní koktejl bar, takže motivace byla jasná – doběhnout to tentokrát do cíle a dát si vymazlené Cuba Libre v cíliJ
Měl jsem ještě v rukávu dvě tajná esa, která se později objevila jako zásadní - po inspiraci knihou N. Djokoviče - Naservírujte si vítězství, jsem zkusil aplikovat na své tělo bezlepkovou stravu a musím říct, že jsem se po 14 dnech cítil výborně...no a druhým esem byla...guma:) Klasická ultra trialová guma se dvěma háčkama na pomoc parťákovi v nouzi....
Přijeli jsme do Železné Rudy tentokrát hodně zavčas, rozložili náš pojízdný cirkus a zřídili si v back baru luxus noclehárnu/kuchyň/ultra převlékárnu. Jelikož jsme profíci, za chvíli všechno stálo a my mohli s Michalem zalehnout do spacáků a snažit se ještě zamhouřit oko, než to o půlnoci propukne. Nic moc z toho nakonec nebylo, tak jsme prostě zevlili, kecali o závodech, ženách a jiných zajímavých věcech (jak jinak), no a než jsme se nadáli, byl čas se strojit, nahodit báglíky na záda a jít ukázat světu, že už nejsme žádný pívaJ
Start klasicky ve 23:55, cca 300 natěšených běžců i dálkoplazů, pejsci, čelovky, lehká nervozita, ale hlavně nadšení a jiskřičky v očích všech kolem.!Počasí slibovalo pěknou noc s nějakými malinkými přeháňkami a krásným ránem, takže výhledy nemohly vypadat lépe…no…3, 2, 1, start a začalo chcát! Omlouvám se všem puritánům za svůj slovník, ale prostě chcalo a chcalo! Jinak se to popsat nedá. Nahoře asi někdo čekal, až závod začne a pustil stavidla. Během 10min jsem byl jak myš, ochladilo se, padla mlha, začalo solidně foukat a dávej srabe! Tak jsme se s Michalem začali smát, že by Lázovka č.2? Lilo asi hodinu, během níž jsme střídali vtípky, nadávky, asi kilometrový kufr, mlhu a zase nadávky, ale asi jednu výhodu to mělo – mastili jsme to o 106, protože chodit v tomhle počasí může jen úplný blbJ
Šumava se ukázala jako hodně běhatelná, přeletěli jsme Černé jezero, takže jsme na 1. občerstvovačce v Hamrech (17km) byli asi za hodinu a půl a koukali na sebe, jakože běžíme desítku nebo co?! Proběhli jsme ji rychlostí blesku a valíme dál. Začala naháněná s jedním mix týmem, který tahal rovinky, my zase kopečky. Po čase jsem ale musel zavelet na lehké zpomalení, protože s těmahle běžcema bychom asi brzo chípli. Dal jsem si taky menší krizičku, ale nic co bych za půl hodinky nerozchodil...a hopla, je tu 2. občerstvovačka na 28km v Oldřichovicích. Zase jsme tu strašně rychle (rozumějte na naše poměry), za cca 3hod, Michal se cpe, ja pronesu něco smysluplného do kameryJ a jedeme dááál !
Hele my snad budeme muset běžet celou dobu nebo co? Šumava snad nemá pořádné kopce, maximálně narážíme na táhlé kopečky, které se prostě vybíhat dají, tak je prostě chtě nechtě vybíháme….konečně táhlejší zvedák na Prevent, konečně jdou do akce hůlky, které jsme zatím nesli na zádech a pícháme o 106:) Trpělivě jsme běželi dál svoje tempo a spolkli ten běžecký mix tým, joo kopce jsou zase náš píseček! Netrvalo dlouho a byla tu další občerstvovačka na Hojsově Stráži (38km). Sem jsem si nechal poslat uvařené brambory se sýrem a šunkou (jako v celku! už vidím jak si představujete jak si tam dávám talíř s příborem:)). Dal jsem jednu, jednu vdechl Michal a jednu jsem si dal ještě do batůžku...byly výborné! Příště zopakovat - super věc!
Teď nás čekala větší "díra" mezi suportem, takže jsme nabrali trochu víc vody a dobrot, no a přehoupli jsme se do druhé poloviny závodu a to už se dá:) A hned prďák nahoru na Můstek. Já valím dál, ale Michal hlásí první velkou krizi. Klid, víme o tom, dá se s tím pracovat. Jdu si svoje tempo, Michal mě má na dohled, vršek, svítání, lepší nálada, je to dobrý. Následuje technický seběh dolů na Šukačku (konečně pořádná vesnice:), já si to užívám a kulím to dolů, ale Michal nějak zaostává, což se nestává. Později jsem zjistil, že byl v pěkný prd... a já to špatně přečetl a myslel jsem si, že už je dobrej, proto jsem to kulil. Moc to neutíká, kilometry naskakují jen pomalu a to nás ještě čekal bonbónek celého závodu - "HIGHWAY TO HELL" - jak to trefně okomentoval Michal! Seběhli jsme to nad Javornou, kde měla být na 59km poslední občerstvovačka, problém byl v tom, že jsme byli na 49km...tady něco nehraje. Prdlajz, vždyť v mapě je taková "podkova", která se celkem nesmyslně musí proběhnout tam a zpátky a vrátit se skoro stejnou cestou zpět do Javorné. Nic jiného, než že se pořadatelé snažili nahonit nějaké kilometry, jsme nevymysleli. Útrpná cesta pořád po rovině, či menším stoupáním, jednu chvíli na silnici typu "radši ani nekoukej dopředu, protože to nemá konce a stojí to za ho...". Po otočce alejí mírné klesání a furt dál...já bych to pálil, abych už z toho byl pryč, ale Michal pořád poklusával a mlčel, až mě to konečně trklo a zeptal jsem se, jak je na tom. Podle svých slov, dost zle (překládám explicitní výrazy:). Tak jsme začali mluvit, Michal vdechl poslední gel, vytáhli jsme nakonec i gumu a hned to šlo trošku líp. Sice jsem cítil na druhém konci gumy, že má ještě stále problémy, ale už jsme na té krizi pracovali oba a to by bylo, kdybychom to nerozběhali!
Funguje to! Na poslední občerstvovačku v Javorné už byl lepší, cola, slunce, sušenka, to půjde!
A hned nahoru do sjezdovky směrem na Pancíř. Michal byl jako politý živou vodou, už zase klasicky tahal, dával vtípky, vítej zpět mezi živé starý brachu!:) Docela euforicky si užíváme posledních 10km do cíle a šlapeme na Pancíř. Byl trošku dál než jsme ho čekali, ale s vidinou, že to je poslední kopec závodu, jsme to kousali celkem dobře...Je tu a teď už jen seběh pod lanovkou až do cíle! Jednomístná lanovka asi z roku 1952 byla naprosto nekonečná, ale seběh byl suprovej, krásným trailem pořád dál dolů a dolů...nohy stále kontrolují v pohodě terén, skoro po 70km věc nevídaná!
To už jsme tušili, že by to mohl být super čas a nakonec tedy v 8hod:18min probíháme cílovou bránou na úžasném 7.místě! 70km+ s pozitivním převýšením 2300m. Tak to berem, děkujeme pěkně. Slastně zevlujeme v doběhovém prostoru, cítíme se skvěle, sobotní ráno, sluníčko svítí, nemusíme už nikam běžet...je snad něco lepšího?:)
SLOVO NAKONEC:
Pokračujeme dál v testování a poznávání těla i ducha. Víme už, že můžeme běžet rychle a docela dlouho. Trpělivě, pokorně, s elánem a vtipem...to jde:) A hlavně druhý den už nejsem tak "vybombenej", ale je tu jen únava, jinak se tělo cítí dobře - to je určitě posun oproti minulosti. Jestli je to tou stravou, pozitivní energií z mého žití, tréninkem, parťákem nebo vším dohromady???
Tak jen tak dál mladé KVĚTY, seberte co leží před vámi a pozvedněte to do výšin, která naplňují vaše srdce a životy!
WEB+FOTO:
—————