Ještědský dýchánek aneb maso severu:)

Byl to takový klidný pátek....tedy až do odpoledne:)

Jelikož již od Horské Výzvy pořád marodím s natažěnýmy vazy v koleni či nataženým lýtkovým svalem, jdu si to takhle hezky na rezabku, když v tom mi zapípá telefon a v něm SMSka od Lukáše Partla, libereckého to ultra démona, s prozajickým textem: "Dneska od 19hod se budu snažit na Ještedu překonat letitý rekord ve výstupech na Ješted za 24hod, nechce mě přijít podpořit nebo se dokonce přidat?"...........No to mi ještě scházelo, takový pěkně klidný den to byl:)

Ale jak se mi něco dostane do hlavy, je hotovo. Tak hned volám a domlouváme se tedy, že vezmu Báru někdy nad ránem se k němu připojíme a pomůžee mu alespoň kus cesty v boji s rekordem. Nechal jsem si lýtko zatejpovat a začal kout plány jak to teda zvládneme a co všechno si vzít s sebou...

Večer jsem ještě s pár přáteli poseděl v baru, pak skočil do postele a snažil se pár hodin zabrat.

A jak jsem slíbil, tak jsem udělal. Ve 4hod ráno jsme se již vítali pod Jěštědem s Lukášem, který toho času měl už 8 výstupů! Podle jeho slov měl zrovna menší krizičku, takže jsem přišel právě včas....No a začali jsem do toho šlapat. Jak to tak bývá, nová energie, názory, elán atd dokáží strhnout, takže Lukáš šlapal jak mašina, my s Bárou jsme se za svitu čelovek začali rozehřívat a než jsme se nadáli, měli jsem za sebou 2 výstupy a začalo svítat...

Chodili jsme po modré turistické značce od posledního obydleného domu nad Bucharkou až nahoru k ještědskému vysílačí a zpět. Auta jsme měli uprostřed trati, takže jsem každé kolo dali break, doplnili palivo, trochu odpočali a makali dál. Člověku by se mohlo zdát, že cesta tam a zpátky musí být nudná či lehce "opruzující", ale alespoň pro mě to vážně tak není. Po cestě se probere spousta věcí, každý výstup je jiný, každý seběh je jiný, vážně to jde....je to taková malá medictace za fyzické dezolace:)

Na jeden výstup se k nám nad ránem přidala Lukášova přítelkyně a kolem pátého výstupu přijel Lukášův kámoš Martin s pejskem (toho čase připravující se na letošní B7...teda Martin, ne pes:) a jak by řekl klasik - kurva do toho šlápli!:))

Samozřejmě nastoupilo naše ego a jako že se nedáme zahanbit, takže jsem do toho taky šlápli a sedmý kopec jsme dokonce ke konci vyběhli a dolů to sletěli jako kdyby se za námi valila Tsunami! Ale hezky nás oba rozptýlil a když jsme nahoře chvilku poseděli a pokecali nad pivkem s výhledem na Liberec a okolí...tak to bylo prostě fajn.

Martin potom kolem 13hod musel odjet domů, tak nás tam nechal lehce vykydlé a starejte se šampioni:) No lehce jsme zpomalili a jelikož se už blížilo odpoledne, tak jsem přemýšlel o ústupu, abych taky ještě stihl nějakou práci a dal se na večer do kupy.

Po hezkém 8. výstupu jsme se teda domluvili, že to rozumně ukončím (i když mě pivko a párek na kopci docela spravil a dostával jsem druhou mízu). Lukáš říkal že zkusí ještě něco pochodit, počká na přitelkyni a kámoše a taky to zabalí. Rozloučili jsem se, poděkovali si za nezapomenutelný den na "našem" kopci a už jsem to s Bárou mazali vstříct horké vaně a něčemu solidními do žaludku...

No abych to neprodlužoval - here are the stats:

LUKÁŠ PARTL - 24hod na Ještědu - 18x výstup - 105km - 8300m převýšení!!!!!!!!

já + Bára:) - 8x výstup - 48km - 3600m převýšení - 10:30 čas

Lukáš překonal o celých 6 výstupů! letitý rekord...a podle jeho slov docela v pohodě, druhý den ho nic moc extra nebolelo a už myslel na to kam si zase půjde zaběhat:) Tomu se říká ultra....

Celé to šlapání nahoru a dolů v nás zaselo semínko, že když může být v Beskydech LH 24, tak proč bychom něco podobného nemohli zorganizovat na našem kopci...Takže pokud nevyprchá naše nadšení, tak bychom příští rok zkusili zorganizovat lehce amatérské dostaveníčko pod Ještědem a zkusili naši 24hodinovku. Trasu již máme celkem vymyšlenou, uděláme zajímavé kolečko, abychom nemuseli chodit tam a zpátky, zázemíčko, partu nadšenců a to by v tom byl čert, abychom neudělali víkend, na který jen tak někdo nezapomene:))

Už teď se těšíme......

malá myšlenka:

Už na druhou akci jsem se vydal se zdravotními problémy (Horská výzva s dlouhodobě nataženým tříslem a teď s poraněným lýtkem), ale pro velkou dávku nadšení jsem i přesto do toho šel. A v obou případech jsem se bolesti po závodě zbavil. Jak je to možné? Když s tím laboruju 14 dní, rehabilituju, šetřím se, nemůžu pořádně běhat a pak příjde naprosto maso akce a já se po ní cítím ještě lépe než na startu...

Může za to vážně tak moc ta hlava, která je zaplavena pozitivní energií, endorfiny a pocitem euforie? Nebo prostě se to chce jenom moc nelitovat a tělo si s tím poradí? Anebo je prostě něco v těch horách co na mě tak působí, že jsou i fyzické problémy stranou? Nevím jistě, ale rozhodně se po tom budu dát pídit....