Korsika - GR20 - 6/2013
Tak konečně jsem našel kousek času abych se podíval na naši korsickou anabázi. Takže se pohodlně usaďte, pošlete děti pryč a nechte se unášet romanticko-dramatickými řádky z jedné povedené dovči:) Tentokrát budu psát v trochu jiném formátu, jinak bychom tu byli do zítra, snad se vám to bude líbit.....
Po loňské super zkušenosti s CK Alpina a TMB jsem letos opět vyrazil sólo s Alpinou, tentokrát na trošku těžší trek:
https://www.alpina.cz/zajezdy/korsika-gr-20-kratka
Měl to být přechos severní části slavné GR20 s výstupy na nejvyšší vrcholy Korsiky...inu člověk míní a panbůh mění:) Trošku se nám to celé upravilo no...a takhle se to seběhlo:
DEN 1:
- nasedám na vlak a v pohodičce dorazím do Brna - nějak začínám po sto letech přicházet na chuť vlakové dopravě...
- koupil jsem si knížku Scotta Jureka - Jez a Běhej - už dlouho jsem nečetl tak poutavou a inspirativní knížku - bude mě provázet po celou mojí cestu!
- "naloďujeme" se do autobusu a dostávám místo vedle super holčiny Verči, ze které se později vyklube alpiňácká šéfka na dovolenko-inspekční cestě. Tahá ze mě rozumy, ale já se nedám:) Cesta utíká krásně za povídání o cestování, Caminu, kultuře, nekultuře a tak...
DEN 2:
- a po tradičně děsné noci v autobusu jsme ráno v Livornu, chvilku počkáme na trajekt a už se necháme unášet směr Bastia
- jsem snad po šesti letech na pořádné lodi (od konce mé kariéry pro CCL). Vzpomínky na lodní život se na mě derou z každého koutu, ten známý pach, paluby, posádka ve stejnokrojích, mořský vánek - sweet memories...
- po krásné sluneční plavbě jsme za 5hod v Bastii a hnedka uháníme na místní pláž, kde se vrháme do vody a užíváme dosyta sluníčka po těch studených a zamračených dnech v ČR
- navečer kempíme v Tattone, přebalujeme zásoby na přechod, dostáváme super večeři z polní kuchyně(ano pan ešus je opět na scéně!:) a klasika Alpina - lehce se seznamujeme na seznamovacím večírku u bečky:)
DEN 3: nahoru 1092m dolu 592m
- po krásné noci v mém novém super péřáku vstáváme do slunečného rána, balíme a jdeme kus společnou cestou
- odtrháváme se od zbytku zájezdu a naše úderná přechodová skupina ve složení: Janča - náš velitel a šéfka přechodu, kámošky z Brna Ála a Zdena, bráchové z Krnova Vláďa a Pepa, Jirka a já vyrážíme směr chata d´Onda - naše dnešní kempiště
- za cca 3hod jsme na místě, stavíme stany, vaříme a rozhodujeme se, jestli ještě dneska zdolat Monde d´Oro. Jelikož se ale počasí horší, rozhodneme to nechat na zítra (později se to ukázalo jako chyba) a vyrazíme radši na menší poznávací výlet na místní kaskády.
- procházka se časem mění na punkový výlet:) kde se prodíráme hlava nehlava místními křovinami...ale nakonec najdeme cestu a já si dokonce kus cesty seběhnu - parádní pocit, hned bych vyrazil na nějaký trail!
- večer dáme nějakou "dobrotu" z pytlíku, vínko a jdeme na kutě
DEN 4: nahoru 841m dolu 412
- ráno vstávám sám od sebe těsně po 5hod. ranní a hnedka hupnu do ledove sprchy - musím uznat, že mě to začíná bavit! Takhle krásně nastartovat tělo by se teplou sprchou nedalo:)
- dávám luxus ovesnou kaši a chystáme se vyrazit. Ale počasí se honí jak drak, takže chvíli prší, chvíli mraky, chvíli to vypadá dobře - no nakonec kolem 9hod Janča rizhodne nevystoupat na Monte d´Oro, ale místo toho jsme zabalili své saky-paky a vydali se na trek na chatu Pietra Piany
- krásná hřebenovka s fajn počasím se za pár hodin mění na fičavou a deštivou cestu, kterou nám občas kříží sněhová pole, mokré kameny a složitější pasáže, takže se opatrně šineme vpřed
- odpoledne konečně přicházíme na Refuge Pietra Piana - asi nejzajímavější kempiště co jsem zatím byl - stany rozházené mezi skálama jako borůvky, prostředkem tekla divoká řeka s vodopádem, úžasný výhled ze skály do údolí - prostě punk:)
- vrhnul jsem se na jídlo a poprvé moje "denní příděly" dostay na frak:)
- nakonec se všichni scházíme v místní chatce, připlouvá první vínko a sýr a ačkoliv někdo (že Álo:), prohlásil, že jde spát, vydrželi jsem nakonec a do konce, až nás místní horalové museli rozehnat do stanů....dobrá párty ve skalách:))
Cestou mě napadaly různé myšlenky, tak jsem se alespoň nějaké snažil zachytit a tak se o ně s vámi podělím:
" Nějak jsem se asi na tratích trailů otkal nebo co, ale ani toto počasí mi nevadí, naopak je to daleko zajímavější než když je krásně sluníčko. Umění se o sebe postarat v každé situaci je hřejivý pocit a líbí se mi..."
DEN 5: nahoru: 112m dolů: 920m
- ráno jako malované - zima, déšť, mlha, nad námi čerstvě napadaný sníh - prostě horská krása:) Tak jsem na to skočil do řeky a hned jsem byl probraný k akci:)
- po menší poradě Janča rozhoduje změnit trasu (jelikož nahoře nad námi jsou zmrzlá sněhová pole) a ač neradi, vydáváme se za vydatného deště dolů do údolí
- po několika hodinách se počasí dost změnilo, takže jsem se dole nad Tattone dokonce vykoupali v řece a užili si trochu toho sluníčka
- setkáváme se s lidmi ze zájezdu a dokonce neplánovaně dostáváme i večeři z polní kuchyně mňam!
- ještě večer rozhodujeme, že zítra ráno vyjdeme brzy zpět do hor a zkusíme štěstí v jiné části Korsiky - takže večírek je velmi krátký a všichni už se těšíme na zítřek
DEN 6: nahoru: 1310m dolů: 610m
- ráno budíček v 5:30 - konečně trošku horské vstávání:)
- dáváme rychlou snídani a naše přechodová úderka jde na vlak do Corte
- v Corte už nás čeká pravé Korsické Palermo, takže naše největší starost je, jak se úplně nespálit a dost pít - mastňácké starosti:)
- vyrážíme údolím Tavignano a krásným traversem v údolí jdeme na Refuge de la Sega - náš dnešní cíl a kempiště
- po cestě krásná koupačka v ledové řece, sváča na kamenech, prostě idilka
- kempiště u Refuge de la Sega je prostě idilické - borovicové lesy, laguna s vodopádem a úžasně ledovou vodou, vrcholky hor nad ním - tady bych si dokázal představit bydlet!
- někteří ještě pro dnešek nemají dost (já, Janča a Jirka), tak se stoupáme 500m nahoru na Plateau d´Alzo - výstup stál za to! Krásné výhledy na okolí, patviny, krávy a ticho, klid....
- večer ještě obligátní vínko (tentokrát byl ten vrchní vážně divnej) a hurá do spacáků
DEN 7: nahoru: 1224m dolů: 823m
- krádné časné ráno a obligátní koupel v řece - tomu říkám start dne:)
- pokračujeme krásným údolím, přes salaše až k Refuge Mangana - kempíme a volíme útok na sedlo na námi
- solidní výšlap! Nejenom 600 výškových metrů, ale poslední třetina byla pořád pod sněhem, takže si to docela dáváme!
- no a sestup je ještě zajímavější - klouže to, občas padám, sníh škrábe jak sklo, takže i nějaká ta krev je prolita (Janča si dokonce lehce otočila koleno v jedné díře)
- měl jsem pocit, že se tentokrát bude spát opravdu dobře....a nemýlil jsem se:))
"Mám dobrý odhad na lidi. Bohužel. Bohudík. Měl jsem jeden menší incidet v kempu, s člověkem, ketrý se mi nezdál od začátku a nakonec se projevil jako hlupák a šmejd. I když sečlověk přetvařuje sebevíc a sebedéle, stejně se jednou odkope a ukáže se takový jaký opravdu je..."
DEN 8: nahoru: 539m dolů: 732m
- opět vstávám sám od sebe po 5hod...a koukám nejsem sám - skoro polovina kempu je už na nohou a na odchodu!
- Janča jako správný vedoucí vstává jako poslední:)), ale to už za sluníčka pokračujeme v našem treku dál přes salaše v Lac de Ninu - idilickému jezeru v údolí okolních velikánů - dáváme idilický oběd a vzhůru dále!
- jen tak pro spestření nálady se rozhodne to vzít přes nedaleký kopec a pěkně s krosnama, nejsme žádná béčka:)
- dolů to jde rozhodně hůř než nahoru až těsně před koncem sestupu mi podjedou kopítka a lup - zlomil jsme hůlku!:( Další chuděra zařvala (ale musím uznat, že mi ji pak doma taťka spravil a je jako nová - děkuju!)
- po nekonečném klesání se nakonec potkáváme s naším autobusem, dáváme si zaslouženého Kozla a frčíme do kempu pod Monte Cintem, abychom se připravili na zítřejší "vrchol" našeho treku
- aby nám to zítra šlapalo je k večeři čočkovka:), obligátní vínko, projití taktiky na zítra a tak:)
"Je zajímavé jaké rozdíly v názorech a postojích pozoruji i jenom u "přechodářů" a "jednodeňáků" - jedni se těší na teplou sprchu, čekají kdy bude večeře a jak nabijí mobily...a ti druzí pokládají tyto věci za dost nadstandart, bez kterého by se jistě obešli. Těší mě, že patřím do té druhé skupiny."
DEN 9: nahoru: 1700m dolů: 1700m
- solidní budíček ve 4:15 - za svitu čelovek svydatná snídaně a jde s e na to!
- krásné svítání v horách, lehká pauza na Refuge de L´Erco a začíná výstup na nejvyšší horu Korsiky - Monte Cinto 2760m
- nejprve klidný a klasicky serpentinovitý výstup, později docela přísný nástup ve skalách, sněhová pole, lezení ve skalních komínech - vážně parádní zážitek!
- nahoru se dostáváme jenom 3 - já, Rado a Honza - a myslím že i v alpiňáckým rekordu 1:45min! A to jsme ještě asi 10 min kufrovali, jelikož značení bylo značně neznačené:) Sláva!:)
- jen pro představu obtížnosti - dolů lezeme déle než nahoru a za solidního horka - vítej sladká řeko v údolí!
- poslední pasáz do kempu sbíhám a je z toho krásný skoro hodinový trail - moc jsem si to užíval!
- v kempu jsem vypil co se dalo a pln zážitků jsem vychutnával dne. Jen mě trochu pobolívalo tříslo (nakonec se z toho doma vyklubalo natržené tříslo s lehkým zánětem - inu Monte Cinto si vybralo za zdolání svou daň)
- večer zasloužená bečka a pohodička!:)
DEN 10, 11:
- pak už nás čekaly jen dny protkané sluncem, koupání na plážích Bastie, krásný poslední večírek na pláži za plápolání ohně, bivak na písku...trajekt zpět do Livorna a zabijácká cesta do Brna:)
- loučení se slzou v oku a slib, že do hor vyrazím hodně brzy!
HODNOCENÍ NA KONEC:
Jak by řekl Alů - "Děkujeme Alpino, dokázali jsme to!":)) Zase jedna povedená dovča s fajn lidmi, objevení nových inspirací a názorů, rozšíření duchovních i sportovních rozhledů...no a teď dál, výš a ve větším souznění s přírodou! Ještě jednou díky, všichni!
A tady jsou nějaká fota jak ode mě, tak od mých kamarádů:
https://ultrahonza.rajce.idnes.cz/Korsika_-_6_2013/
https://verunek.rajce.idnes.cz/korsika_cerven_2013/#2013_06_06_211.jpg
https://picasaweb.google.com/115915929393614495732/HoryKorsikyCerven2013?authuser=0&feat=directlink
—————