Lazova 100 aneb Ultra Trail du Amazonia:) - 26.4.2014

(opet psano vicemene na mobilu, sorry za hacky a carky)

Nejdrim musim strelit do vlastnich rad...
Pred 14 dny jsme se plni ocekavani s Michalem postavili na start HV Jeseniky a....no a ja jsem po 25km chcipl. Proste ende, slus, koncime a zavirame! Doslo mi, jak mi jeste nikdy nedoslo. Do toho mala srajda, zvraceni a jine laskominy, takze jsem musel Michala premluvit aby to (i kdyz uz mimo vysledkovku) dobehl do cile sam a ja jsem se soural zpet na start a premyslel co se to sakra stalo???

Nemohl jsem si to porad vysvetlit. Tak jsem to prisuzoval unave - pravda mel jsem v nohach rychly 1/2Maraton v Praze a 50tku v Ceskem Raji...ale ze bych po par kilometrech takhle odesel, to se mi nezda...
Nakonec jsem s vepomoci vydedukoval pravdepodobny silny chripkovy virus, ktery se proste zaktivoval pod extremni zatezi...bolely me i ramena, klouby a celkova slabost tomu nasvedcovala...No nic, dáme tomu týden pauzu a uvidíme. A pomohlo to. Nekdy to chce proste zvolnit…

A je tu další vikend a Lazova 100…
Nevim kolik z vas behalo nekdy po cestach amazonskeho destneho pralesa, ja teda ne, ale dneska jsme to meli, rekl bych, hodne podobne. K uplne iluzi tu uz chybeli jen hadi, krokodyl a nejaka ta opice:) Slovo "ultra" zase jednou a opakovane dostalo uplne jiny rozmer...ale poporadku.

Krasny patecni slunecny den, vyhrivam se v Praze na Cernaku a slastne zevluju. Cekam na spratelenou ultra bandu, ktera naseda do meho auta, abychom vyrazili na Lazovu100, jiz klasicky to ultra pochod/beh pres Bile Karpaty. Katka, Zuzka (nakonec 1.zena v cili) a Michal jsou tu, muzeme frcet. V Breclavi jeste nalozime Honzu Suchomela (nakonec 1. muz v cili) a po naklepovane a zuzene D1 doskaceme az do Vrboveho, kde je v mistni skole zakladna a hlavni organizacni stan. Slavo jiz bezchybne pripraven, nafasujeme potrebne veci na zitra, popovidame, dame s Michalem par Cuba Libre z naseho koktejl boxu, slupnem jidlo a uz ladime spacaky - zitra to bude dlouhy den, neni treba ponocovat...a za romantickeho bubnovani deste do kapoty usiname v Transporteru spankem spravedlivym, s vidinou ze dest ustane a zitra to bude v Oaklandu...jak najivni hosi jsme byli!:)

Ric pic a je tu 5hod rano! A hele porad prsi, hmm zajimave. Nastesti mame vse nachystane z vecera, takze se jen oblekneme, poladime posledni detaily, dame neco malo ke snidani a pred 6hod jsme ready jit do boje. 6 a.m. - startujeme!

A lije jak svin! Neni sice zima, ale lije a lije. Nastesti mame kupu elanu a energie, Michal zapina navigaci a vede nas za veseleho povidani neomylne doprava. No...nastesti jsme asi za 3km pochopili, ze jsme meli jit doleva!:))) Nahral asi omylem lonskou mapu a tim padem blbou. Takze jsme asi po pul hodine pribehli OPET na start, rozklusani, lehce nasr..., ale uz jsme alespon tentokrat trefili smer:) Michalovi se pak jeste stoply hodinky s nasbiranymi daty, takze cele Ambity byly v pr...a mohli tak akorat ukazovat cas (Michal zavazne slibil, ze to do priste poladi a bude lip:). Prevzal jsem tedy navigovani ja a uz jsme mohli pozvolne stoupat do lesu. Ovsem hned cca po 3km pro nas Slavo pripravil prechod po polni ceste, ktera predstavovala neco mezi tankodromem a mokrinou, takze jsme se tam zacali patlat, drzkovat, smat se, mlcet, podle toho kolik kilo zrovna ten ktery nosil na botach. Kdyz uz jsme prebrodili tohle priserne pole, hodili jsme v zapeti 2 kufriky v mokrem lese, takze jak muzete videt, zacatek stovky jak z nosu!

Ale paradoxne mozna tohle nam nakonec pomohlo, protoze jsme prestali honit cas a soustredili se na sebe a trat. Dal bych to popsal asi nasledovne (coz prakticky plati pro cely zavod) - bahno, bahno a zase bahno. Jo a dest vsech podob - mrholeni, vlezly poprasek, stabilni dest, prudke sprchovani, zleva, zprava, z boku, co si clovek pomyslel, to dostal.
Az jsme se vyskrabali na Bradlo k pomniku M. R. Stefanika, pripominajici ufo obetni oltar, dostali jsme caj a keksik na 1.zive kontrole (cca 21km), bylo uz lip. Ne pocasim, ale moralem a energii. Radsi jsme mazali dal abychom nevychladli a tesili se na lepsi zitrky, totiz na suche veci, ktere jsme si poslali na 45km, kde byla 2.ziva kontrola.

Postupne jsme si zvykali na nekoncici blato a treba i v sebezich jsme se s tim uz nemazlili a kulili to dolu, jak kdyby to byl asfalt. Tak nejak porad jsme se drzeli a nikdo nehodil zadnou vetsi krysu, az jsem ja usnul na vavrinu a ze strane jsem hodil skluz jak Horst Siegl v nejlepsich letech:) A jelikoz jsem dostal doporuceni, ze na Lazovce je vzdycky strasne teplo, bezel jsme v komplet bilem obleceni....hmm jasne, takze na vytouzenou 2.zivou kontrolu jsem pribehl jak automechanik od vedle, daleko od bileho fesaka, ktery vybehl z Vrboveho! Ale jinak jsme meli skvely cas (cca 5:15hod) a v tomhle terenu jsme nemohli chtit vic. Ted se jeste rychle prekvleknout do sucheho, vymenit boty a pryc. I kdyz jsme spechali, tak nam cela vec trvala cca 20min, takze jsem jeste v rychlosti vdechl 4! chleby se sadlem a cibuli, za coz jsme v zapeti pykal. Vystup na rozhlednu Žalostiná byl krizovy a nez jsem ty chleby zpracoval, trvalo mi to skoro 2hod:(

Ted uz nas cekala vidina zive kontroly ve Filipovskem udoli a pak vystup na nejvyssi bod cele trati, Velkou Javorinu. Na 60km jsem zacinal citit trisla a upony v nohach, tak jsem tam chte nechte poslal jednoho ruzoveho pana I. a netrvalo dlouho a byl jsem zase v sedle, coz Michal nevrle komentoval, ze kdo se to za mnou ma hnat, kdyz on trpi:) Presli jsme zase par rozbahnenych poli, lesu, probehli mlhou, slejvakem, proste trasa zuzo...
Dalsi bajecna ziva kontrola ve Filipovskem udoli nam dodala ziviny i elan a vzhuru vzhuru! Konecne docela pekny kopec, ktery se dal vyjit i jinak nez blatem, ovsem nahore byla takova mlha, ze jsme malem vrazili celem do vysilace na Velke Javorine. Ted jeste najit Holubyho chatu...Ale s vepomoci jsme ji nasli, vdechli Kofolu, dostali dalsi razitko a rychle pryc, dokud nam to jde. Tady jsme poprve dobehli Zuzku, pochvalili ji jak ji to bezi, ale nez jsme se vykopali z chaty, byla tatam…

Tady uz jsem prestal hrat hrdinu a natahl jsme bundu, protože foukalo a prselo jak v listopadu, takze sebeh lesem byl solidni hard core, ale nejak jsme to chteli mit za sebou, tak jsme to kulili dolu co to dalo. A porad vesele dolu, sice asfalt, ale alespoň to utikalo. Ještě jsme vylezli k památníku ROH (jak pravil Michal – vypada to jako drsny Maysky popraviste:) a uz jsme zase padali do Lubiny. To uz jsme mysleli, ze Zuzka musela nekde zakufrovat, protoze není mozne, aby nam takhle utekla…prdlajz, tamhle je! To musela pekne valit teda! Nasli jsme ji ale v docela krekovem stavu:), ale ani nase tempo a nas vytribeny jemny humor ji nejak nesedl, takze jsme ji za chvili utekli a tesili se ještě na jednu poslední zivou kontrolu ve Visnove, krasne umistenou pod Cachtickym hradem. Poslední nafasovani energie, usmevave foto a jdeme do finale – poslednich cca 15km.

Krasny single trek na Velky Plesivec bych si asi vic uzival, kdybych nemel v nohach 100km, ale i tak to bylo krasne…ale celkem nekonecne. Ja uz jsem hrisne vyhlizel slibeny koncovy asfalt, který nas mel dovest zpet do Vrboveho..a on nikde a nikde. Michal si dal ještě treninkove jednu krizicku, ale kazde utrpeni ma jednou konec a uz jsme byli za lehkého smrakani na vytouženém (ja vim, zni to blbe!) asfaltu. Ted uz jen 4km do cile a je to…ale takova koncovka po 110km je opravdovej hnus. Patlali jsme to tam jak se dalo, Michal dokonce vytahl celovku, aby nas neprejela silena auta a uz jsme se modlili abychom to měli za sebou…

Nutno rict, ze zaverecna rovinka ve Vrbovem byla euforicka, bezeli jsme cca 12km/hod, coz není po dni plnem deste a behani vůbec spatne, vyskali jsme jak na lesy a uzivali si ultra euforie!

Konecny cas 14hod:50min za 116km s prevysenim 3200m+ a delene 7.-8. Místo je pro nas uuuplny luxus a v těchto podmínkách vysledek sci-fi!

No a myslim nejlepe vystihl letosni raz akce jeji organizator Slavo Glesk - "lialo a lialo a lialo a zrazu ako mávnutim čarovného prútika.... začal jebať dážď!“:))

Timto bych chtel moc podekovat Slavovi a jeho tymu. Bylo to moje první vypraveni za trailem na Slovensko a muzu vam garantovat, ze to nebude poslední! Ta pratelska, pohodova, az skoro rodina atmosféra je tam takrka citit…a to i v takovýchto podmínkách…to je taky velky duvod, proc takovehle taškařice provozuju…

No a samozrejme Michalovi, který byl opet super partakem nejenom na trati a když ještě vychyta ty mouchy s navigaci, tak se me uz nezbavi:))

WEB + FOTO:

 www.lazovka.wbl.sk