LH24 aneb kdo se bojí nesmí na mráz:) - 25.-26.1.2014

Tak tu máme další rok. Rok 2014.....

Rok 2013 utekl jako voda. Událo se mnoho krásného, neočekávaného a pozitivního. No a samozřejmě tam byly i nějaké ty kaňky, ale ty jsem nějak vytěsnil z paměti:) Našel jsem svět ultra trailů, našel jsem jiný způsob života, potkal jsem nové, báječné lidi, znovu jsem objevil hory a jejich krásy a energii. Z jarní bojácnosti před prvním 50km během jsem se prokousal až na svoji první stovku, na podzim dokonce skoro stopadesátku, vyráželi jsme jen tak běhat do hor, do Alp, prošli jsme zajímavé kouty Evropy, vydal jsem se do Santiaga, našel jsem doposud skrytou energii...prostě byl to krásný rok plný změn a nových podnětů.

Dokonce jsem si už musel vyrobit přehlednou tabulku, protože ultra akce, hory, výlety, fesťáčky a jiné skopičiny se na mě valí zleva zprava a vypadá to na pěkně nabitý a aktivní rok. Dokonce už pošilhávám i po zahraničních akcích (Slovensko, Maďarsko, Itálie, Rakousko...) a s ještě větší drzostí pomalu plánuju svojí první stomílovku....No jak tohle dopadne:)) Ale už teď se strašně těším!!!

 

(psáno před akcí...)

No a jak začít rok 2014? No jasně, pěkně zlehka, nic náročného - 24hodinovkou na Lysé přece!:)))Tým KVĚTY opět vyráží do boje aby se popral jako štafeta s nástrahami Beskyd, pověstné hory Lysá, sněhem, mrazem, náledím...no a hlavně se sebou samým. Jako již obvykle jsem vyrazili v naprosté fyzické kondici a špičkově naladěné formě - Michal si týden před startem přivodil menší break-down (rozumějte prostě se složil:) ze shonu posledních dní a já jsem pár dní před startem dobral antibiotika, která jsem musel zobat kvůli diagnostikované borelióze (asi nějaký zpožděný dárek z Camina)....takže jako vždy jedeme silově nalomení, ale zato morálně naladění:)) Jak je letos divná zima, tak jeětě týden před startem to vypadalo, že to bude jarní závod úplně bez sněhu, s holými stráněmi, pohodovou teplotou, takže si prostě užijeme pár koleček přes Lysou, pohoda jazz. No a v takovéto pohodě jsem se pár dní před startem podíval na předpověď počasí a málem mě omývali (a pěkně studenou vodou, to mi věřte!:) - na vršku nasněžený a nafoukaný jakýs takýs sníh a teplota okolo -15st, na vrcholku předpovídáno dokonce -25st (a pro zlepšení nálady dokonce server www.yr.no uvádí "pocitově až -29st" !!!). No trošku mi zmrzl úsměv na rtu...ale když jsem z prvotního šoku zpamatoval, rozebral jsem nastalou situaci s kamarády, kteří se tam taky chystají, řekl jsem si, že to prostě nějak dopadne, víc se s tím nedá dělat....První úsměvná situace nastala ale už při balení, protože jsem po dlouhých úvahách co si vzít s sebou a na sebe, vzal prostě všechno:) Ano čtete správně - VŠECHNO běžecké oblečení co mám, plus ještě něco od taťky, kdyby bylo nejhůř. Takže s mojí krosnou teď vypadám, jako kdybych se chystal na třítýdenní expedici:), ale až se zima zeptá, kdo má suchý nátělník.....Ostatní jsou na tom ale podobně, tak alepoň nebudu za blázna sám. Tak jdeme na to, držte nám palce a hrnky s horkým čajem!

 

(psáno po akci)

Opět jsem se spletl. Myslel jsem si že bude -29st...kéž by:) Slovo "extrémní" a "zima" dostaly další rozměr! Ale pěkně popřádku.....

V pátek odpoledne jsme naložili auto, krosny hodili dozadu a vyrazili ve čtyřech do Ostravice, hlavní to základně LH24 a centra ultra šílenců z celé ČR a Slovenska. Celkem na pohodu jsme tam před osmou večer byli, zaregistrovali se, dostali veškeré pokyny, Janča nás vyložila na hotelu Sepetná a odjela s Bárou do Ostravy...a tak jsme s Michalem zůstali sami samotincí:)

Našli jsme si místo na spaní v místní tělocvičně a začali lehce nasávat atmosféru spolu s přijíždějícími závodníky. Něco málo jsme pojedli a už jsme mazali na předzávodní pivko s Ještěd Boys (kamarádi z Liberce Lukáš Partl a Martin Hanuš) abychom probrali život, taktiku, ženy, politickou situaci v Ugandě atd.:) Ale kolem desáté jsme se už pakovali do spacáků, abychom taky něco naspali, čekal nás zítra perný den...

Ráno jsme vstali před sedmou, přenesli si věci přímo na Sepetnou, kde jsme měli v místnosti zamluvené ubytování Basic, našli nejlepší možné místo v rohu u topení (později se to ukázalo jako majstrštik!), rozložili spaní a ještě jsme lehce pospali, času do startu bylo dost...Kolem desáté se už Michal, jelikož začínal, začal strojit, doladili jsme poslední taktické detaily a šli jsme pomalu na start dolů do Ostravice k pile, kde měl být start. Oproti včerejšku se citelně ochladilo, bylo nějakých -15st, takže i při klidné chůzi člověk solidně promrzl - tyvoe my to snad budeme muset komplet běžet nebo co:))

Poslední pokyny od Libora Uhera, organizátorů, hudba, nadšení, nervozita, fotografové, kamery, vše ready - jdeme na to!!!

Spolu s obrovskou energetickou vlnou se celý dav (čítající cca 800 závodníků) vydal vzhůru na první výstup na Lysou horu! Parádní momenty a nadšení takřka hmatatelné....

Něco málo jsem nafotil a pak už jsem se šel chystat, protože jsem tušil, že první kolo bude extrémně rychlé a Michal bude v depu na předávce cobydup.

 

(jelikož jsme šli jako tým štafety, budu popisovat svoje pocity na trati i mimo...ale věřím, že Michal, jak se tak známe, prožíval obdobné stavy)

1.OKRUH - rychlá poznávačka:

Jelikož byla pěkná kosa, oblékání jsem věnoval mimořádnou pozornost a stihl to tak akorát, protože Michal už volal, že to kalí dolů z Lysé, tak ať jsem připraven. V depu už čekali na předávku další štafety a snažili se alespoň trochu ohřát u ohně, než doběhne jejich parťák. První se depem prohnalo čelo závodu s favority na 1.místo jako Honza Zemaník, Libor Uher, Tomáš Petreček, Zbyněk Cypra, Standa Najvert a další chrti v čase pod hodinu a půl! Ale to největší překvapení bylo, v jakém stavu dobíhali - omrzlí, ojínění, zachumlaní - prostě jako kdyby probíhali pod sněžnými děly! Co se to tam nahoře sakra děje????

Než jsem se však stačil vzpamatovat už se řítil Michal, předali jsme čip, vychrlil na mě pár informací, řekl že nahoře je fakt kosa a fouká...no a už jsem mazal já na své první kolo. Trasa byla celkem logická - půlka nahoru, půlka dolů:)) Nastoupáno a naklesáno cca 770 výškových metrů, trasa 11,4km dlouhá, mráz, málo sněhu, led, namrzlé kameny - prostě žůžo!

Začal jsem bez nesmeků, které jsem měl zatím v batohu a chvíli se dalo i běžet, ale pak se silnice začala zvedat, takže jsem přešel do rychlé chůze a začal předbíhat první spoluzávodníky. Po čase se kopec nechutně zvedl do strmého stoupání napříč vrstevnicemi, ve kterém člověk vydržel asi půl hodiny, takže na traverz vylezl docela v kreku a měl se rozeběhnout na cca 10min před dalším kopcem už směr vrchol Lysá hora. V lese to ještě šlo, člověk se zahřál, ale na otevřených pláních to bylo, jak když jste v tunelu a proti vám startuje letadlo...a ještě v zimě!:)

Před úplným vrcholem Lysé jsem se musel přiobléknout, tam to bylo vážně jak na motorce a to i když jsem to mastil do kopce co nohy stačily. Přehoupnout vrchol, první čipová brána a teď se jde na seběh. Inu popsal bych to asi následovně - spousta kamenů, ledové plotny, poprášené sněhem, chvílema udusaná ztezka a prďák dolů! Nevím jestli si pamatujete "populární" tanec Lambáda, ale já jsem si to z kopce dával jako brazilský taneční mistr...po obrně:) Ještě k tomu jsem se snažil neuklouznout, nevyvrknout si kotník, nenadávat a ještě k tomu předbíhat. Něco mi říkalo, že tohle bude zajímavý závod....

Jako zázrakem jsem se dolů dostal v celku a ještě v super čase 1hod:32min, sakra rychlém na mě. Michal už mě čekal, takže jenom naše rychlá klasika - předání čipu, pár slov a povzbuzení do dalšího boje...Po předávce rychle svléknout z mokrého, posušit věci, dolů na Gastrofestival dostat do sebe nějakou pohonou hmotu a pití, chvilku si posedět..no a můžu se zase chystat do šichty:)

 

2.OKRUH - jdeme na to!

Pauza utekla strašně rychle, až moc! Na Michala jsem narazil při východu z recepce, byl v depu za 1hod 25min, takže to strašně nakulil a na mě teď bylo tempo nějak udržet. Nasadil jsem nové nesmeky, čelovku, muziku do uší a za zvuků Rage Against The Machine jsem v euforii vyběhl do druhého kola.

Docela to svištělo, užíval jsem si ještě za světla předbíhání dalších závodníků do kopce, nevnímal mráz ani snášející se šero - prostě asi nejidyličtější kolo. Při výstupu na Lysou jsem už sladil dooblékání za pochodu, takže jsem nemarnil ani chvíli, hudba mě krásně táhla vzhůru, dolů jsem se už vyhnul pastím z prvního kola, nesmeky drželi na ledu, takže jsem dolů doběhl v pohodě za 1hod38min, předal natěšenému Michalovi a upaloval udělat nezbytné sušení, jedení, ležení a kadění (ne nutně v tomto pořádku:)) Jediné co mě malinko znervóznilo byly hromadící se omrzliny prstů, nosů, a uší závodníků, které se začaly objevovat a Horská služba je musela ošetřovat....že by tam nahoře bylo vážně taková zima?:)

Jediné pohoršení je nad mými nesmeky, dostaly holky zabrat a když si je chci opět obléct, všímám si, že už mají jen polovinu zubů. Sakra, šméčka jedny! Ale na druhou stranu se není co divit na tomhle kamenitém rodeu bych odrovnal asi i mačky:)
 

 

3.OKRUH - aha, tohle bude ještě zajímavé!

Michal přiletěl opět rychle, předal, povzbudil, půjčil mi svoje nesmeky a já jsem se těšil na další kolo. Tentokrát už za solidní tmy a mrazu - vstupujeme oficiálně do těžší části závodu. Do kopce tahám pořád ještě dobře, chvíli pokecám se Zbyňkem Cyprou (2.místo jednotlivci), ale už pomalu cítím jak mi nohy slábnou a asi se projevují nedávno dobraná antibiotika. O.K. s tím se tak nějak počítalo, i když to mohlo přijít malinko později. Dávám tedy první gel a s vírou lepších okamžiků makám dál. Ale co se to děje??? No přišel se na mě podívat nepříjemný parťák na ultra akcích - pan Žaludek! A nebyl v dobré náladě, to vám povídám...(a to jsem ještě nevěděl, že se mnou bude až do konce závodu!) Dostal jsem do břicha takové křeče, že jsem si musel až zastavit. Co to sakra je a hlavně proč? Že by to byl ten gel...nebo halušky v depu...nebo moc Coly...nebo málo Coly??? No nic, zatínám zuby, na Lysou se vydrápu, ale při seběhu mi to už neběží, spíš klušu než že to kalím, nohy mám slabé, je to divný...

I přes tyto problémy do depa doběhnu v relativně slušném čase 1hod53min a vím, že mě v depu čeká hodně práce, abych se mohl postavit do dalšího kola vzpřímeně. Zkouším tedy opět záchod, suchou stravu, vodu, hořký čaj, na chvíli si lehnu a dám nohy nahoru...ono to půjde!

 

4.OKRUH - deeper into the wild!

Žaludek se mi docela uklidnil, ale nohy byly pořád slabé, tak jsem se rozhodl pro variantu Red Bull. S odstupem času, to musím vyhodnotit jako né úplně nejlepší nápad:) S chutí jsem ho vypil při čekání na Michala, docela mě nakopl, takže jsem čekal lepší zítřky. Michal zase přiběhl s výrazem jak kdyby si byl vyklusat v létě ve Stromovce:), dal mi chip a potěšil mě zprávou, že se nahoře vítr docela umoudřil. Fajn, jdeme dál...

Ale hned v prvním kopci mi zase začal bouřit žaludek, úplně stejně jako v předchozím kole. Tak já nevím, dal jsem mu to nejlepší co jsem mohl a on na mě takhle. Měl bych s tím něco udělat, jinak snad nedokončím. Snažím se natlačit alespoň kousek Fidorky, abych dodal nějaký cukr a chuť, ale nepodaří se mi sníst ani půlku. Tak si tak tiše trpím, snažím se na to nemyslet, makat dál a rozptýlit se muzikou. Při seběhu dolů je jasné, že budu muset v depu zalehnout a snažit se nabrat trochu síly spánkem, když už to nejde přes jídlo. Dobíhám v čase 1hod57min a sděluju moje odhodlání Michalovi, takže nemusí bláznit a dát další kolo na pohodu. V depu se snažím co nejrychleji zopakovat kolečko záchod, jídlo (zas jen kousek), spacák a mám skoro hodinu na spánek. Jasně, teoreticky je to vymyšlené dobře, ale řekněte to hlavě...nemůžu prostě spát, tak se jen tak povaluju a snažím se najít alespoň trocha pozitiva na týhle straj** .

 

5.OKRUH - bojujeme dál

I když jsem neusnul, cítil jsem se po odpočinku docela lépe. Jinak si tohle kolo moc nepamatuju, jen vím že jsem potkal Honzu z dalšího libereckého týmu, prohodil s ním pár slov při stoupání na Lysou, zařval si pořádně COME ON! pod kopcem a vrhnul se na něj jako na kořist! To byste měli vidět jak se ostatní závodníci klidili z cesty, když se za nimi ozval magor s výrazem masového vraha a dupal do kopce jako kdyby to měla být jeho poslední hodinka:))

Dolů už jsem to nějak doklepal a s vidinou, že mě pravděpodobně čeká poslední okruh, předal Michalovi za 2hod přesně. Stačil jsem ještě mrknout na průběžné výsledky a s překvapením jsem zjistil, že jsme pořád druzí v naší kategorii a pátí celkově ve štafetách - neuvěřitelné!

Teď v sobě ještě najít poslední zbytky soustředěnosti, umýt se, zkusit něco sníst a zalehnout...poslední kolo bude masakr motorovou pilou....

 

6.OKRUH - kvůli tobě Michale!

Asi jsem musel na pár minut usnout, protože jsem chvilku nevěděl kde jsem a co v té místnosti dělám. Kouknu na hodinky a s hrůzou zjišťuji, že je cca 30min do Michalova příchodu a já se sebou musím něco udělat. Jakmile ale vstanu, dá se do mě zimnice, žaludek se mi obrací a já si říkám, že se na to vys*** a končím, tohle nedám! Zaplaťpánbůh mi tento stav trval asi jen 5min. Vynadal jsem si, že kámoš někde maká pro KVĚTY na trati, máme to rozeběhnuté fantasticky, tak to sakra nepoložím, teď ne! Plazím se na záchod, tam vyhodím horem i spodem co mi ještě zbývalo, omyju se studenou vodou a v mátohách se obléknu do posledního kola - to že bude poslední jsem věděl sakra jistě!

Michal pořád běží fantasticky a za 1hod a 48min mi předává chip a motivuje mě do posledního kola. Asi na mě vidí, že nejsem nejčerstvější, protože mi cestou posílá povzbudivou SMSku (díky kámo) a drží mi palce až do konce.

Tak jsem se teda vydal vstříct poslednímu kopci, už zase bez nesmeků, protože se nám podařilo odrovnat i druhé. No nic. Ten prudký kopec lesem byl myslím tak v TOP 3 mých nejhorších stoupání in life! Už si ani nevzpomenu, kdy jsem byl v kopci opřený o hůlky, dýchal jak ve velehorách a soustředil se na další krok, další krok, další krok, pěkně trpělivě a pomalu nahoru. To co jsem celou dobu chodil cca 25min mi teď trvalo cca 50min. Takhle to nedokončím, to prostě nemůžu dojít a nestihnu předat Michalovi v čase na to, aby stihl ještě vysněný 13.okruh. Byl jsem vážně v kreku a neměl síly. Došlo mi totálně. Prostě když člověk kloudně nejí a nepije přes 12hod a jenom maká, tak se to musí stát. Věděl jsem to a i přesto jsem byl překvapený jak jsem out. Tak tady mi pomůže snad jen zázrak.....

A nebo disciplína, tvrdost, morál. Vsázím na to druhé, snažím se na sebe mluvit a rozhýbat hlavu, tělo už bude následovat. A taky začíná svítat! Konečně!!! 14hod ve tmě už stačilo! Nasadím do uší Beyonce, vypnu čelovku a rychle vylézám na Lysou. Pak se ještě donutím rozeběhnout a teď hlavně bez úrazu dolů. Při seběhu potkávám Kristýnu (vítězka žen do 30ti let!), dostávám druhý dech a mastím to dolů a snad si to až užívám! Za mojí osobní euforie dobíhám na Sepetnou do depa, kde už mě štěkotem vítá Bára, Janča a hlavně odhodlaný Michal urvat pro nás 13.okruh. Dokončuju za 2hod3min, což je vzhledem k těm stavům v kopci prostě zázrak! Vstal jsem jako bájný Fénix z popela a dopatlal jsem to jako bájný český Honza zdárně do cíle:))

Byl jsem tak rád, že už je všemu konec, že jsem ještě namotivoval Michala a dopotácel jsem se na pivo a kdybych měl dost peněz, tak tam sedím ještě teď:)

 

KONEC:
 

Michal to dokázal a dotáhl super finišem v čase 23hod13min09sec 13.okruh a tím definitivně potvrdil naše druhé místo v kategorii 31-40let a páté místo ve štafetách celkově! Naprostá senzace, nesmysl, překvapení! Tohle jsme prostě ani náhodou nečekali!!!

Zbývalo se už jenom dojíst, dopít, dobalit a trochu se zkulturnit, abychom byli fešní chlapci na vyhlášení a dekorování vítězů v ostravické tělocvičně, k této příležitosti vyzdobené. Plný sál, skvělá atmosféra, my na bedně, fota, pěkné ceny, loučení, auto....a domů. Je konec....NEBO JE TO ZAČÁTEK???

 

DÍKY:

Hodně poprvé - poprvé štafeta, poprvé extrémní chlad, poprvé běhání s muzikou, poprvé nesmeky, poprvé na bedně, poprvé.....všechny poprvé byly krásné. Zopakujeme!

Hlavní díky patří Michalovi. Že je super parťák jsem věděl, ale tentokrát mu závod sednul extrémně i běžecky a až do posledního kola lítal jak na speedu a tvářil se, že ho snad vozí nahoru taxík:) Závěrečné kolo si teda taky vykousnul, asi abych netrpěl sám, ale jinak byl hlavní hnací silou týmu KVĚTY. Celý víkend jsme si náramně užili a strašně rád s tebou vyrazím do dalších bojů kámo!

Díky Janče za podporu s autem a suportem, Báře ruslíkovité za mentální vzpruhu:), Ješted Boys za super výsledek v barvách libereckých gerojů, všem na trati, kteří prohodili slovo nebo zafandili, ale také velké díky organizátorům, za skvěle zvládnutou akci ve velmi těžkých podmínkách! To že nedošel ani jednou toaleťák a utěrky na ruce byl skoro zázrak, když počítám že tam bylo víc posránku jako jsem já...za to vám dík:)
 

 

 Ještě pořád mi není jasné, co my na té bedně děláme, takoví 2 začátečníci, nadšení hobíci. Jakto že ačkoliv nemáme naběháno, tak jsme dopadli takhle dobře? Je to tím, že jsme si prostě prostě přijeli užít víkend, dali jsme do toho srdce a bojovali jsem tam, kde ostatní odpadávali? Nebo nás nesla nějaká pozitivní energie, protože jsme věděli, že to prostě dopadnou musí. Je to pro mě vážně záhada. Ale jestli se nám nevytratí takováto dětská radost z ultra trailů a jiných podobných taškařic, třeba jsme ještě neřekli poslední slovo....keep on exploring!

 

TROCHA STATISTIKY:

tým KVĚTY - startovní číslo 685 - 2.místo v kategorii štafet 31-40let - 13.okuhů - čas 23hod13min09sec - převýšení cca 10km

 

FOTO:

Jako již obvykle něco málo z boje na:

https://ultrahonza.rajce.idnes.cz/LH24_-_25.-26.1.2014/

hezká fota na webu závodu:

https://www.lh24.cz/lh24/index.php/fotogalerie