TÝNIŠTSKÉ ŠLÁPOTY 2014 – ach Saharo, sladká Saharo!

Okluzni fronta - 359 42, 359 44, 360 30

Tepla fronta - 350 38, 300 30 44, 300 30 34

Vyska, tlak, telota, rosny bod - 570, 950, 7,6 , 3,6 , 2760, 725, 9,9...a minus 14!

Lepsi počasí jsme si opravdu nemohli prat!


Jelikoz se startuje ze Zamberka, nechavame auto v Tynisti pred sportovni halou, kde bude zase cil a plan je presunout se vlakem na misto startu. No a kdyz i s navigaci hledame asi 20 min ve „velkoměstě“ sportovni halu, rikame si, ze to zase pekne zacina, mistri kufru jdou do akce!
Ale povedlo se, davame svoji prvni malinovku (jen kdybchom vedeli kolik jich dneska jeste bude!) a jdeme se pomalu prevlekat, neb neni casu nazbyt. Po vasnive debate co si vzit s sebou do pinglu, vybaluju i vesticku s navlekama na ruce, nechavam jen nahradni ponozky (kdybych slapl do kaluze), nahradni tricko (kdybych se nahodou zpotil), ksiltovku tropiko ala Pampalini (kdyby bylo nahodou vedro), nejaky ten gel, tycinku, vazelinku a jine potrebne drobnosti...
Na vlakovem nadrazi je uz pekna radka ultracky vypadajicich turistu, takze asi jedeme spravnym spojem. Jedine to, ze se zacaly honit mraky a trochu hrmit, nam lehce cerilo naladu, ale to jiste prejde, takze no stres.

Kolem 20:30 dorazime do jiz solidne pulzujiciho zamberskeho pivovaru Kanec, kde vse nabira jeste rychlejsi obratky - registrace, jidlo, namazat nozky, piti do camelu, pozdravit spoluzavodniky kamarady, dotahnout tkanicky a uz se jde na start!

Olaf milym slovem prohodi posledni moudra, popreje nam hodne stesti a odbouchne to. Uno, duos, tres, jde se na to!
Jsme s Michalem rozhodnuti jit na pohodu, uzit si trasu a ono to uz nejak dopadne. I Kuki mel tentokrat podobny napad, takze to vypadalo na silnou jestedskou trojku. Mno, start se opet povedl a vybehlo se tempem jak na pardubickou desitku, bezely se dokoce i kopce a tak...A ještě nez jsem se stacil poradne rozhýbat uz jsme spolu s dalsimi asi 12 bezci v cele a mastime to na Rokytnici v mirnem, ale zato stalem stoupani. Ale co, noc je krasna, není zima ani teplo, hvezdy sviti, tak co bychom se flakali, ze.

Ze je Olaf schopny vseho, je zname, ale ze pro nas zorganizoval prubeh kompletne rozkalenou Anenskou pouti v Rokytnici, to myslim prekvapilo všechny na trati. A musim dodat, ze taky kompletne navstevniky pouti, kteří při svaraku, pernikovem srdci a pendreku videli bandu magoru s celovkama  a hulkama, jak bezi pouti a hledaji znaceni. Ještě jsem tam cekal tajnou kontrolu ve stanku s kebabem a bylo by to komplet!:) I tak jsme se prosmali celym timto usekem, diky Olafe, super zpestreni! Priste prosim do propozic jeden poukaz na labute a malého panaka Jagermeisteru, dekuji předem.

"Smich? Prejde!" - vzpomnel jsem si na legendarni hlasku mého hokejoveho trenéra z mladi. A taky ze presel. Ještě za Rokytnici se drzime chrtu, ale pak nas nastesti osviti chvilka logiky a nechame bandu vedenou Honzou Suchomelem odběhnout a volime svoje tempo. Jinak by hrozilo, ze nekde bidne chcipneme a nestekne po nas ani pes. To uz mi moje nohy davaly tusit, ze dneska teda Lambadu tancovat nebudou... Ono celkove to bylo nejake mimo osu. Jestli to bylo tlakem, vlhkosti nebo proste to valeni na gauci není uplne idealni priprava na ultra, nevim. Kazdopadne jsem zacal zívat, tezkly mi nohy a při predstave, ze mam před sebou ještě nejakych 100+km, se mi dělalo celkem soufl. Ale nastesti tu mam Michala, který mi vždycky pomuze a vytahne z krize... Jenom kdyby na to nebyl uplne stejne jako ja:) Tak ještě do třetice - Kuki nas dobehl, hura, zachrana! Ale dobehl nas asi jen proto, aby nam řekl, ze je taky slusne v kreku a jak jsme na tom pry my. To je parta, ty voe! Mohli jsme to přejmenovat "U tri chcipaku", povesit botky na hrebik a jit na pumpu na pivko. Tohle bude ještě zajimavy vecer...

Ale co uz. Nejake zkušenosti uz mame, tak jsme vyhlasili klid zbranim, lehce zpomalíme, dame par cukriku a uvidi se. To by bylo, aby nebylo. Konecne kopec, takze si davame vystup na Anensky vrch, kde je kontrola mazane az nahore na rozhledne. Tak se vydrápeme nahoru, abychom oznacili kartičky a při tom lehce vyplasime borce, který se rozhodl uzit si krasny bivak pod oblohou plnou hvezd. Vsechno mu vyslo, akorát asi mourek nepocital s tim, ze se mu přes spacak prozene 120 ultra blaznu a lehce mu poladi spani:) Ale bral to sportovne, balil spacak a ze pry to jde zkusit nekam jinam. Nepremluvili jsme ho, aby zustal, ani na prislib sličných ultraslecen za nami, asi jsme nevypadali moc duveryhodne:)

Jak se nam libilo na Anenskem vrchu, tak jsme prolinali vystup na Zaklety! Mordor ve strme sjezdovce, pichajici havet vseho druhu a solidni dusno davali naší krizi ještě další rozmer a dokonce se objevila na nasich rtech i první ostrejsi sluvka. Skrtli si další kontrolu na vrcholku lanovky a koukali se klidit z tohoto nechutného kopce.

Ale na to, jak bidne jsme na tom byli, jsme se pradoxne zase tak pomalu nepohybovali. Vždycky někdo z nas chvili tahl, pak se to vystřídalo, takze jsme se za docela družného hovoru plizili krajinou a svete div se, dokonce i občas nekoho predesli. Krasnou noci plnou hvezd, která je proste delana na uplne jiné věci nez behani po lese, jsme se priblizovali dalsimu kopci na trase, a to Tetrevci. Tam jsme poprvé okusili Olafovu specialitku pro tento podnik - vracečky. Jednoduse receno, hodi vas nejakych 100-200 vyskovych metru dolu, oznacit kartičku a stejnou cestou se vydrápat zpatky tam, kde jste byli před hodinou. Dekuji pekne, tohle ja nerad! A Michal s Kukim na to měli stejny názor, takze se preslo do jemného drzkovani a napadu, co všechno Olafovi nasypeme do piti az ho uvidíme (samozrejme jsme mu v cili podekovali, jak to krasne vymyslel... mel totiž pivo zdarma:). Zase to mělo jednu vyhodu/nevyhodu – zjistili jste, kdo je jak daleko před a za vámi, takze pocity nadeje a zmaru se taky krasne prostridali, inu zabava to byla.

Pak si to chvili moc nepamatuju, ale kazdopadne jsme nakonec sebehli do hospody v Destne, kde byla další ziva kontrola s polevkou, po které se mělo absolovovat "orlicke kolecko" přes Serlich, polsky Zieleniec a Kamenny vrch. Vdechneme vyborny kureci vyvar, Kofolu, Malinovku, RedBull a jdeme na to, jinam bychom se rozsedeli a o to nikdo nevstal. Uz docela zvesela tedy vyrazime dobyt Serlich a je nam lip. Par vtipku uz taky probehlo, za chvili bude svitat, to by bylo aby nebylo! Pohybujeme se kolem 10. mista, je nam to porad celkem jedno, ale to, ze nas nikdo ještě nepredbehl pripisujeme spis bloudicim stihacum, nez nasemu tempu.

Kuki nas tahne na Serlich, diktuje solidne tempo a my mu dekujeme. Svita. Je naaadherne! Romantika jaxvin! Nebejt tam teda se dvěma zpocenyma typkama:) Ale romanticke rozjimani nam brzy prerusi "Olafova vracečka" (dále jen OV), tektokrat vyzivna a ne dobře zaznacena, takze se vracíme, hodnotíme a nakonec dohledáváme. Inu 3 GPSky je docela silna baterie i  proti nasemu klasickému kufrování:)

I tak ale něco ztrácíme a v OV nas sbihaji dva chrti na docela blizkou vzdalenost. Snazime se jim to oplatit zvysenym tempem, ale cesko-polska hranice je taky docela orisek, takze zase zpet do modu „dejme hlavy dohromady" a přes klesti a oboru nakonec trefíme tu spravnou cestu a ted uz hura dolu, do Destneho, do hospody, do prd....ja bych spal:) 

A je tu zase Destne a stejna hospoda s cipovkou. Uz vime, jak to tu chodi, a tak zakončujeme "orlicke kolecko" rychlym pivkem a mame se k odchodu. Ja si ještě nafasuju moji tajnou zbran do druhé poloviny, kterou jsem si nechal poslat s Egonem v aute - varene slane brambory s prosutem. Uz jsem to jednou zkousel a musim rict, ze je to super věc na takhle dlouhe trate. Zasyti, srovna zaludek, chutna - proste sama pozitiva a socialni jistoty.

Tak ted ještě zdolat Velkou Destnou a mame ty kopecky pry za sebou. No nemohl jsem se mylit vic, jak se později ukazalo....

Lehce se ochladilo, ale i tak to bylo krasne rano s příslibem horkeho dne. Kuki klepe kosu jaxvin a vypada, ze si kazdou chvili prokousne jazyk, jak se mu klepaly zuby:) Ale stoupani na Velkou Destnou nas hnedka vyleci z nejake zimy, takze uz před finalnim stoupanim nadáváme na zvyšující se teplotu. Při vysvihu na vrcholek hlasi krizi Michal, takze do sebe cpe 5ty přes 9vaty, aby se z toho vzpamatoval, lehce zvolni, takze na nej cekame s Kukim u luxus studánky tesne pod vrcholem. Nahore dame jiz všichni spolu vrcholovku a mastime to dolu v technickem sebehu, za který by se nemusel stydet zadny downhill biker.

A zacina byt pekne teplo. A další OV a pro zmenu nejdřív do kopce, teprve pak zpatky dolu. Jmeno – Supova vyhlidka. Tak se alespoň podivame na nejake vyhledy do kraje, když uz nic. Opet omyl! Supova vyhlidka je vlastne takova mala skalka nad luxus statkem, kde dal Olaf kontrolu asi 2m vysoko, takze cekam, ze vetsina ženského osazenstva tam bude skakat jako lanky, aby vůbec na fix dosahliJ

Plahocime se kolem toho statku, nejaci chlapi uz takhle po ranu makaji, prohodi něco o „blbych napadech jako je behani takhle po ranu“, my spolkneme poznamku typu „jo kdyby po ranu strejdo, mame za sebou celou noc a ceka nas ještě cely den!“. Nahore orazime kontrolu a ja si vsimnu, ze u posezeni pod skalkou je vyfoceny ten „strejda“ ze statku a hadejte s kym – s Chuckem Norisem!!! Hned se mi vybavi heslo „pouze Chuck Noris dokaze zavrit NON stop hospodu“ a nez se dosmeju, tak zavelim do prvni „drzonavstevy“, protože je nam vazne horko a vody taky moc nemame. Smele oslovim pana Supa (ano, opravdu se ten „strejda“ tak jmenoval), jestli by nam nedal dousek vody, ze jsme stari nemocni potnici na pokraji zhrouceniJ

Ze „strejdy“ se vyklubal prima chlap, pozval nas na svůj SouthForth, naladil vodu primo ze studne, donesl nam i napit a se slovy: „tady mate selmy“, jsme stravili par minutek v druznem hovoru a ochlazovani všech casti tela. Pekne jsme podekovali, zamavali a uz osvezeni jsme pelášili dal. Vic takovyhle lidi! Ještě jednou diky, pane Supe!

A pokracujeme v krasojízdě. No, spis bych řekl, v teplojizde. Zacina to vazne přismahovat, v lese velka vlhkost, v kalhotech vlk jak krava, zacina mi teplem blbnout i mobil, proste idealni podminky pro behani. Nastesti jsem si stacil ještě precist milouckou zpravu od Sarky, jak mi drzi palce a fandi, tak me to docela nakoplo a vzal jsem oprate naší party zase na chvili do rukou ja. Uz uz jsme vyhlizeli další kontrolu, když v tom kdo nesedi na zadku uprostřed cesty a cpe se chlebem?! Honza Suchomel! A kouka jak vodni krysa, kterou jste klackem vzali po hlaveJ Prej : „KVETACI, co vy tady pohledavate?“. Honza, jak je na tom dobře, se rozhodl, ze si da kus trati v protismeru a udelal kufr jak krava!:) Ja vedel, proc se mu od Louceni vyhýbám jak cert krizi! Trochu jsme ho vyhlasili, ale pomohli jsme mu a on se nam hezky odvděčil – za kopcem nasadil tempo a utekl nam! Slovem jsme ho prokleli…a tak trochu doufali, ze mu ještě prijdem na kobylku, abychom se krute pomstiliJ Ale ani nahodou jsem necekal, ze se stane to, co prislo tesne před cilem…ale poporade.

 Kontrola za chvili skutecne prisla a jak byla krasna! Pry tajna, ale hlavne ve stinu altanku, měli pivko, Kofolu, vodu, chleby, sušenky a vůbec vsechno, co si jen clovek po 12hod behu muze prat! Obsluha kontroly mastila karty a vůbec, idylka byla….Nadsene jsme do a na sebe lili, co se dalo, kecali jim do karet (samozrejme, ze ta srdcova sedma měli jit hned za desitkou, ze jo), jokovali a bylo nam zase na chvili dobře. Byli jsme v tak dobrem rozmaru, ze Kuki asi az za 1km zjistil, ze si tam zapomnel hulkyJ Rozhodl se pro ne nevracet, pry to poresi s Olafem přes telefon, takze jsme mohli bezet dal. Ale nastala asi jedina divna půlhodinka na trati, kde jsme bloudili krajem, hledali znaceni, lezli v krakach a motali se tam jak potulni medvedi. Nakonec se to ale vyresilo docela hlubokym brodem, sice jsme nabrali něco do bot, ale vratili jsme se na spravnou cestu a bylo lip.

Ted uz se zacalo hrat ale s daleko horsimi kartami nez posledne v altanku. Receno jazykem karbanika, měli jsme v ruce samej pleps, nejaka ta devitka, osmicka, unavenej spodek, ale sedmu natožpak eso aby clovek pohledal. Trail se zacal neskutecne vlect, Olaf nas honil do dalších a dalších kopcu, v lese vlhko jak na Bali, mezi poli slunko palilo jak na Badwateru a do toho obcas teplej gel a studenej pot. Hnus filajovej, velebnosti! Ja uz jsem to nevydrzel a ve stoupani na Klečkov jsem se svlekl a vlezl do ricky, abych ze sebe alespoň trochu smyl sul a ulehcil jiz tak silne zapařené „trenkové oblasti“. To uz nebyl vlk, ale vlkodlak jak od Hitchcocka!

„Hilfe, hilfe!!!“ ….Nikdo z nas to sice nerekl, ale vsichni jsme mysleli na zachranu, protože jsme toho zacinali mit plne kecky. Další OV ve Skuhrove nad Belou, davam v mistni hospode pivo (ja nepivar!), vyskrabem se nahoru na nejaky hradek, pak zase dolu, kousek rovne, zase další kontrola nekde na kopci, zase dolu a ted uz poslední zachrana – 96 km a cipova kontrola v hospode ve Kvasinach. Vyhlizime ji jak dromedár oazu a ona ne a ne…neprichazi. Tehle 10 km jsme sli snad 2 hod, neutikalo to, mlcelo se, fujtajbl.

Ale kazda trampota ma svůj konec, jak ostatne zpiva Helenka Vondrackova, tak i my jsme nakonec dobehli po hnusnym asfaltu do hospody.Vpadneme tam jak banda ziznivych hrdlorezu a prvni koho vidime je...zase Suchomel:) A zase s pivem a udivenym vyrazem ve tvari. "Liberec to nejak rozebehl, jako co jeee?", pravil od polevky. Trochu jsme ho slovne poladili, aby nebyl moc v pohode a dali jsme taky polevku a asi jiz sedesatou Kofolu. A kdyz Michal vytahl z baglu limetku a udelal nam nealko Cuba Libre, tak Honza S. sel malem do kolen:).

Moc jsme se s tim ale neparali, protoze na nas cekalo jeste 25 poslednich kilometru a uz uz jsme to chteli mi za sebou. To ovsem jeste nikdo netusil, co to bude za bombonek na konec!
Vdechnul jsem sve poslední 2 brambory, trochu gelu a jdeme na to! Rozebehnem to docela svizne po nekonecne asfaltce, slunce pali jak v Udoli smrti (nebo se mi to alespon tak zda) a zaciname ukrajovat pomalu z posledni porce kilometru.

25 km uz neni moc. Delsi pulmaraton. A ma to byt vicemene po rovine. To bude
v klidu...

Trasu uz moc popisovat nebudu, vezmu to strucne, ono se to totiz moc nemenilo - dlouha rovina po asfaltu, dlouha rovina v poli, kousek lesa, dlouha rovina po louce, dlouha rovina po asfaltu, kousek lesa, dlouha....a takhle posr... porad dal a dal!!! Slunce pali, piti dochazi, hovor ustava, prichazi apatie, myslenky na vzdani, myslenky na ledovou koupel, myslenky na vrazdu Olafa, myslenky na sladke rty nasich pritelkyn, myslenky...pak dochazeji i myslenky.
Honza nam odbehl a my ho rozhodne honit nebudeme. Neni na to bezecky ani moralne, tak v cili cus kamarade.
Dokonce namacime obleceni i do ultrazabince alias rybnika Zelenaka. Jsme tak prehrati, ze nam nejaky ten smradek nemuze vubec vadit, hlavne kdyz je cepka a tricko mokre...
Stale casteji ale chodime, neutika to, nikomu se uz nechce bezet. A to mame podle GPS jeste nejakych 15km do cile, voe, tohle snad nikdy neskonci!!!

Fata Morgana? Nebo, ze by?! Neni to prelud, ale Martin Fojtik s Luckou na tajne kontrole a jiste maji neco pitelneho v aute! A taky ze meli! Takova tepla visnova Kofola s vodou, to je neco to vam reknu:) Prislo mi to jako tak dobrej napad, tak jsem si tim narval camel bag
a spokojene jsem si vrnel, jak dobre jsem to vymyslel. Ze to byl ultra oser, vam asi rikat nemusim, to vidim ted taky. Ale me to vazne prislo genialni!:)

Tak poslednich 14 km do cile, jdeme rubat, kamaradi!
Nejak jsme doplacali dalsi 4 km, ale pak jsem musel zavelet: "Hosi takhle tam nikdy nedojdem, ted musi kazdy za sebe, svoje tempo a pockame na sebe na posledni kontrole...jinak to dneska nedojdem!"

Kluci apaticky kyvli a ja jsem vyrazil. Pri behu me muj kamard vlk tolik nekousal, takze vlastne kvuli nemu jsem za to vzal. Ohulil jsem muziku do usi, nasadil ten nejtvrdsi vyraz, jakej umim a vyrazil jsem po asfaltce do cile...

No a pak se neco stalo. Nerozumim tomu. Ani s odstupem casu si to nedokazu porad vysvětlit. A myslim si, ze tomu mozna nikdy neporozumim...
Najednou mi to bezelo. Porad rychleji, porad snadneji. Sebehl jsem z asfaltky do lesa, kde na nas cekaly dlooouhe lesni roviny, Justin Timberlake rvar ze vsech sil (ano vim, ze je to trochu gay, ale na 110. km vam je vsechno jedno :) a ja se nesl krajinou. Letim a porad zrychluju. Bezim tempo cca 4min/km. Tohle je naprostej ulet. Chvilema zaviram i oci a nasavam nejakou tajemnou energii z lesa. Chlupy mi stoji na celem tele a skoro necitim, ze se dotykam zeme... Klasickej fetackej raus, řekl by klasik.

Z meho stavu me vyrusi siluety na obzoru. To je snad Michal Vavak (chlapik, ktereho jsme pokazde jen minuli na OV, ale nikdy jsme se k nemu nepriblizili) a kdo jiny, nez Honza S.! Co ty tady delaji?! Ja myslel, ze uz jsou davno v cili!
Menim se…Jsem LOVEC, jsem TYGR, jsem MSTITEL! Nadvladu prebira Metallica a ja citim krev! Ritim se lesem jak vikingsky najezdnik a rvu jak tur svoje bojovne "Vamoooooos!!!".
Chudak Michal se otocil prave ve chvili, kdyz jsem se silenym vyrazem ve tvari letel kolem a malem to ani s hulakam neustal:) Ted jeste ty Suchomele, pockej na zlyho strejdu!

Honza me zbystril driv, stacil neco zdesene prohodit, ale k jeho smule jsem ho vubec neslysel, protože do toho prave James Hetfield rezal a ja valil, co to dalo. Neco za mnou ještě porvaval, ale ja rozjel krvavy express a neznam slitovani, sorry kejmo, I'M IN THE ZONE!
Letim lesem dal, neotacim se, nevnimam. Teprve kdyz jsem v dali uvidel na strome vyznacenou kontrolu, ubiram na plynu, tlumim muziku a zase dostavam do obliceje normalni vyraz:) Otacim se, jestli se me nahodou Honza nechytl, ale v sirokem dalekem okoli nikde nikdo.
Jak jsem slibil, tak delam. Zastavuju a cekam na kluky. Mezitim se protahnu, nasbiram boruvky, napiju se, dam par pozic z jogy...proste pohoda, klidek, mir a klid vsude vukol:)


Honza me asi za 10 min dochazi, moc nechape, co se to stalo a kdyz vidi, ze s nim nepujdu, jde sam dal. Do cile to je uz jen 3km, tak to chce mit za sebou. Michal Vavak je na tom taky blede, jde dal, pak pribihaji kluci a podle toho jak vypadaji a co rikaji, tak jsou v pekny kasi. Michal dokonce svleknul tricko na Krupicku a jen v maratonkach skoro ani nezastavuje a tapa
dal, jinak by to asi polozil na miste:) Kuki je taky pekne kouslej, ale vsichni vime, ze cil je uz na dostrel, ted je to ta prava zkouska na nas moral.
Bojujeme dal a opet dobihame Honzu S. s Michalem V., kteri uz nechteji ani bezet. Chvili s nimi jdeme k uplne posledni kontrole tak 1 km do cile a jelikoz to chceme doklusat do cile jako spravny ultraci, rozebihame se a vyhlizime cil. Honzovi S. to nakonec neda a prida se k nam a tak tedy dobihame trasu 118km s prevysenim 4050m za 18 hod 17 min a nejake drobne vteriny spolecne spolecne do cile na delenem 6. miste! Smejeme se a placame se po zadech. Tak jsme tady Olafe, tady mas cip a uz ponas hlavne nic nechtej, jo!:)

Takze takove to tentokrat bylo. Krasne, tezke, euforicke, krizoidni, nabijejici, poznavajici, sladke, horke a vůbec vsechno, na co si jen ultrasta pomyslel, to dneska dostal. Pak uz nastal klasicky pozavodni kolotoc – pivo, malinovka, sprcha, kaceri pochod, lezeni, pivo, smich, tleskani dalším dobihajicim borcum, pivo, nejake jidlo vseho druhu, ale hlavne sladke polehavani na trave před halou a pocit, ze dneska uz vazne nikam nemusim!!!

Jako sladka tecka a ta prava odmena pro viteze bylo to, ze si pro me prijela Sarka, vlepila mi sladkou pusu, vzala hlavu do dlani a bylo dobře. Tak a ted uz se muzes postarat o svého duchodceJ

NA ZÁVĚR:

Diky moc. Michale, Kuki, Honzo, Olafe, kamaradi ultraci….Šári. Pro takovehle dny ziju. Paradoxne odjizdim z Tyniste nabity vic energii, nez když jsem prijel…a to mam za se sebou vic jak 120 km v kopcich a ultra vedru! Jak je to mozne? Kde se to bere? Tak at me pak někdo říká něco o nezdravosti ultra trailu! Jak říká starej Homolka: „Nahnal bych je sem vsecky. A povinne. To bys videla!“J

Je ze me holt asi uz zavislak. Potrebuju to. Musim to mit…na vlnach pozitiva popluji dal….Tak zase zanedlouho ahoj, kamaradi.

ultraHonza - hledac pozitivni energie