03.04.2013 17:06

Ultra Trail - Ústí nad Labem - 13.4. 2013

(psáno před akcí)

Tak je to zase tady!

Jako správným frajerům nám krátce po Rumcajzovi, kterého jsme šli před 14 dny, rychle otrnulo a hned jsem vyhledal další výzvu pro naše trailové začátky, tj. 50tku v Ústí nad Labem.

Takže čekáme malinko kopcovitější terén, doufám že se podíváme i na Milešovku, kterou jsme vloni zdolali, a to hned 7x, spolu s Kubou, Michalem a Bárou na super akci Memoriál Sváti Pulce - http://www.youtube.com/watch?v=lAFYWWA1tno

Těšíme se moc, něco jsme stačili i během těch 14 dní natrénovat (převážně na Ještedu s pejskama), tak snad se nám akce podaří alespoň stejně jako před 14 dny....

 

(psáno po akci)

No tak to máme za sebou!

Předem říkám, že tento podnik by spíš seděl motokrosovým závodníkům nebo fandům modelingu:)...ale vše popřádku.

Den se sešel se dnem a už jsme v sobotu brzy ráno startovali z Liberce směr Ústí nad Labem. Stejná sestava jako na Rumcajzovi, tj. - já, Ája a naši pejsková Bára a Stella. Cesta z Liberce na Ústí je "jak z nosu", takže jsem si za volantem moc neodpočinul, ale zase nám cesta za stálého povídání utekla, takže jsme byli v 7:30 na místě.

Zaregistrovali jsme se, nafasovali potřebnou mapku a opět s úsměvem na tváři vyrazili na trať. Musím dodat, že docela markatně jinak oblečení než před 14 dny! Já jsem vyběhl dokonce jen v tričku a vestičce, Ája srabík si vzala i mikinu:) Taky věcí v báglících jsme měli značně míň než na první akci, poučeni z minula jsme vyházeli zbytečnosti a vzali jen opravdu nutné věci (jako šustku, toaleťák a palačinky:).

Řeknu vám, vymotat se z Ústí na Větruši není pro cizáka zas tak jednoduchá věc. Chtěl bych tímto poděkovat i strážníkovi Městské policie, který na otázku "Jestli neví, jak se dostaneme turistickou cestou na Větruši?" odpovědět věcně - "Asi nejlíp lanovkou občane":)) uznejte, že nám tímto moc nepomohl....asi nebyl turista:)

Ale nějak jsme to po menším "kufru" našli, vyšlápli to na Větruš (mimochodem velmi pěkná stavba spolu s lanovkou) a už konečně šlapali lesní cestou směrem na Vaňov. Po velmi pěkném traversu s výhledem na údolí s vlnícím se Labem jsme začali pomalu klusat a dostavat se do tempa, až jsme neočekávaně narazili na vodpád, který jsem teda věru v tomto kraji nečekal.

Pejsci se osvěžili a frčeli jsme dál. O pár kilometrů dál jsme narazili na stezku, kterou lemovaly vyřezávané sošky (asi od místních umělců) a tak na nás tu koukala veverka, liška, jezevec, tam zase Rumcajz se svojí rodinou, kamzím či jiná lesní havěť. Bylo to pěkné spestření a pochvala místním nadšencům za vkusné speztření lesní cesty!

No než jsme se dostali na konec této ztezky, asi 3x jsme stavěli a převlékali se, jelikož počasí si s námi na tomto treku docela hrálo. Od pařáků jak v létě a běhu jen v tričku a vyhrnutých elasťákách, až po průtrže mračen se surovým deštěm a zimou hádám kolem nuly. A to prosím pěkně hezky v periodicky se opakujících cyklech, takže i když nejsme žádný béčka a oblékat na sport se umíme, i tak jsme se svlékali a oblékali jak běžící modelky a pořád to bylo špatně:)

To už jsme byli z lesa venku a mazali směrem na Dubice. Ale jak jsme tak nějak spěchali, na jednom rozcestí se asi někde vloudila chybička a my doběhli nad pořádný lom se slepým koncem, koukali do nehezkého kraje plného hnusného roští a klestí a přemýšleli kde soudruzi z NDR udělali chybu:) Tak dlouho jsme diskutovali, zda to mámem krosnout dolů nebo se vrátit, až to počasí vyřešilo za nás. Začalo šíleně lít, hodně se ochladilo, tak jsme vzali nohy na ramena a mazali po stejné cestě zpátky, protože bloudit se nám v tomhle počasí nechtělo.

Takže po cca půl hodinovém kufříku jsme byli zpět na stejném rozcestí. Tentokrát jsme cestu vyhodnotili úspěšněji a frčeli po správné cestě dál....no a tím začalo naše lehké dobrodrůžo.

Áje se ozvala natlučená kyčel, takže začala zobat Ibuprofen (a to Ája, když už řekne, že jí něco bolí, tak to už musí být) a začalo taky bahníčko...a to nás s malýma přestávkama neopustilo skoro až do cíle!

Chvíli jsem se brodili v bahně, až jsme spadli z lesa na námi oblíbený asfalt, vyfotil jsem osudný lom zespoda a už jsme mazali na Chotiměř. Ája lupla další Ibuprofen, protože běhání po asfaltu namožené kyčli moc nepřidá, prohodila, co si tak myslí o běhání po tvrdém:), ale zatnuli jsme zuby a běželi dál už na dohled Milešovky.

V Chotiměři jsem si u místního vietnamského prodejce dokoupil Colu (zjišťuju že jako nápoj na dlouhé tratě docela funguje) a začali jsme stoupat na Milešovku. Nejprve jsme běželi, ale cesta se čím dál tím víc zvedala, tak jsme přešli do rychlé chůze a ta nám vydržela až nahoru. Tedy skoro až nahoru....posledních pár set metrů se totiž bahínko změnilo v ledovou tající krustu, takže jsme měli co dělat, aby nám "neujely cvičky" či jsme si moc nenammočili botky v tekoucím ledu. Ale nějak jsme se nahoru vydrápali a odměnou nám byl krásný výhled do kraje, sluníčko a všeobecná pohoda. Dali jsme malou pauzu, jak pejsci, tak i my jsme něco pojedli abychom nabrali dalších sil....ale to už se po několikáté tento den ochladilo, začalo foukat a drobně kapat, tak jsme sebrali své saky paky a vydali se na závěrečných 18km do cíle.

No takový seběh z kopce dolů je sám o sobě zajímavý, zvláště když se rozsedíte, svaly zatuhnou, všude jsou kameny nebo bahínko a ještě lehce pletoucí se turisti...Tak jsme se valili jak velká voda a vsázeli se hlasitě, kdo teda jako nejdřív "hodí tygra":) Nějakou náhodou se nám podařilo dostat se dolů bez úhon a začali jsme ukrajovat kilometry do cíle. Nálada nebyla nic moc, Áju zlobila noha, nás oba věčný kros bahnem, pejsci byli špinaví a zacákaní jak čuníci, takže se nemůžete divit, že občas nějaké to jardné slůvko uletělo:)

Rozhodli jsme to vzít zpátky přímo po červené, takže Bílku, Žim i Habrovany jsme za čas minuli a pak si vychutnali bonbonek ve formě asi 5km seběhu po asfaltu přes Milbohov. To už jsme milostně vyhlíželi Vetruši, protože tam jsme věděli, že už máme vyhráno.

Dočkali jsme se a k všeobecnému údivu výletících rodinek, vyvoněných a čistě oblečených, jsme se prohnali kolem jako stádo špinavých a zadýchaných bůvolů letících savanou:)

Pak ještě prudký seběh z Vetruše do centra Ústí a je to za námi! Stella už asi nějak nedávala pozor a jak přeskakovala patník, zatrhla si dráp na zadní noze, takže začala pajdat a tekla ji docela krev. Byla to taková nešťastná tečka za jinak docela pěkným výletem, ale to se snad brzy zahojí a Stella bude zas běhat jak zajíc!

Akorát jsme doběhli k autu, zvedl se vítr a začalo zase lít jako z konve, takže jsme poděkovali, dostali diplom a naskákali do auta směr Liberec....a huráááá domů!

 

Jelikož jsem se trochu polepšil a v průběhu tratě jsem i něco nafotil, tak se můžete mrknout na fotky na této, speciálně pro ultra traily vytvořené adrese:

http://ultrahonza.rajce.idnes.cz/Usti_nad_Labem_50km_-_13.4.2013/

 

No a závěrečné hodnocení akce:

Tetokrát nás to stálo víc sil i nervů, prošli jsem si malinko krizemi, ale jinak pěkná akce. Klobouk dolů před Ájou jak se popasovala s bolestí kyčlí, takhle má vypadat ideální parťák - zatne zuby, vezme nějakou chemii a jde:)

Ale myslím že všichni, včetně pejsků, jsme byli druhý den míň bolaví a unavení, holt málo platné - trénink se nedá ničím ošulit! Takže čekám že za pár akcí si půjdu pak večer ještě zatancovat...no uvidíme:))

STATISTIKA:

Délka tratě: 52Km

Trasa: Ústí nad Labem - Větruše - Vaňov - Moravany - Dubice - Dobkovičky - Chotiměř - Velemín - Milešovka - Bílka - Žim - Habrovany - Milbohov - Hostovice - Vetruše - Ústí nad Labem

Převýšení: neznámo

Čas: 8:19 hod

Sestava: já Honza, Ája a fenky Bára a Stella

Pocity: tentokrát žádná "kochačka", docela jsme to odmakali, ale zase jsme se dozvěděli něco o sobě

Netradiční zážitek: bahenní krosy na všechny způsoby:)

—————

Zpět


Kontakt

ultraHonza