B7 - trochu jindy, trochu jinak

Magredi se blizi, B7 nestihame, vikend mame volny, co se podnikne? Hmmm, coz si takhle probehnout B7 "jen tak treninkove"? Michal je pro, domluveno! Nam uz vazne hrabe...
No a nakonec jsme to jeste vylepsili. Nase krasne a bezvadne pritelkyne mely taky volny vikend, takze jsme ve ctyrech naplanovali akcni vyjezd do Beskyd - my si neco pobehame, holky se na pohodu projdou po vrskach, udelaji nam maly support, vecer u Datku otevreme u krbu lahvinku vina...no scenar jak ze zurnalu. To bude pohodicka, ja se tam tesim!

Ze ta B7 neni zas uplne takova prdel jsem si konecne priznal par dni pred odjezdem, tak jsem vytahl plnou ultrackou vybavu, co kdyby byla potreba zejo. V patek jsem si dal na rozhybani akci za barem, pak narychlo nabalit sakypaky a hrrr na Ostravu! Bara se uvelebila na kline, v Turnove naskakuje Michal s Marketou, u Hradce Sarka, jsme komplet...jen ta cesta no:( Opravdu pro fajnsmekry! Sama vesnice, mlha, zatacky, trva nam to skoro 5 hodin nez se dokopem do Trince - a pak se nekdo divi, ze jedeme radsi do Alp, kdyz to mame stejne daleko tyjo! Nastesti Sarka ridi dobrou polovinu cesty, tak trochu zavru oko, protoze rano bude krute hadam...

Hmmm a bylo. Premluvit se ve 3 rano na chladnem trineckem namesti, ze to nejlepsi co je ted mozne, je se ted prevlect do bezeckeho a dat si stovku po rozmocenych Beskydech. To chce silnou vuli...a taky lehky ubytek sede kury mozkove hadam.
Ale jo, povedlo se, 3:30 rano, dostavame pusu na good luck a jde se na vec. Bara divoce poskakuje, jak kdyby se slo na vybeh za barak, my ovsem vime co nas ceka, takze daleko rozumeji kluseme pryc z mesta a smer Javorovy, prvni kopec na trase....

Reknu vam, takova trictvrtehodinka behu pod prvni kopec je solidni zalezitost na zahrati a tak si rikame, jak by to asi ubihalo, kdyby kolem nas proudila masa nadsenych lidi a rozsvicenych celovek...ale si by to melo jiny koule. Ale i tohle komorni ticho ma neco do sebe. Dlouho jsme se s Michalem nevideli, takze jako spravne KVETY kecame, jokujem, smejeme se a koukame po sobe, jako ze to jako myslime vazne jo?
Nas kamarad Kuba nam poskytl GPS zaznam trati (dekujeme!) z minuleho vikendu, kdy bezel ofiko B7, tak jsme se snazili drzet Ambitu co to dalo, ale i tak jsme se par kufrikum holt nevyhnuli. No a jak to ve svete KVET byva, zacneme hned na zacatku zejo.
Takovej 15min hang skrz les a mlazi neni na rozhybani k zahozeni ze, ale sjezdovku jsme nakonec trefili a uz to mastili na Javorovy.

No mastili...Vedel jsem, ze to je dost poctiva sjezdovka, ale mel jsem za posledni mesic docela naslapano, takze no stres zejo.
Lehkej ultrac vypada jinak nez ja na sjezdovce, reknu vam. Chtel jsem rozjet motor na pohodu, ale nahore jsem byl jak z blata...ne ani tak fyzicky, jako psychycky! Teprve tady na me nejak dolehla pravda cele nasi taskarice...neni to zavod, je to "jen" trenink! A timpadem o nic nejde. A zacaly stihomamy v me hlave:

"Ty voe, co tady jako blbnes?"
"Jak jako blbnu, vzdyt jsme si naplanovali trenink v Beskydech prece."
"Od kdy ty jako trenujes na ultra?"
"No netrenuju, ale tohle me prislo jako dobry napad..."
"Dobry jo? Vzdyt mas pred sebou skoro 100km, blato, mlha, chce se ti spat, nikde nikdo, tak si to tu jako dokazujes?"
"Heeej tak blby to prece neni! Nebo je?"
"Si pis ze je, jsi nejakej posuk nebo co? Proc to jako delas? Ma to nejakej vyznam?"
"No dneska moc ne no..."
"Tak to zapichni, vlez si do spacaku a uvidis, ze bude lip!"
"Hmmm to neni zas tak blbej napad..."
"Tak vidis!"

Takze v takovyhle forme jsem odbihal z Javoroveho...solidni start nasi akce, hnus fijalovej! Jeste ze Michal mel skvelou naladu, takze ho moje obcasne remcani nezlomilo, ale spis me hecoval, ze se to rozebehne, ze to bude dobry a tak. No neveril jsem mu ani za mak, ale co no.
Byl jsem proste rozhodlej to na dalsim kopci zapichnout, vazne me to nebavi a co si tu jako budu dokazovat zejo.
Jediny co mi bylo lito je, ze jsem do toho Michala uvrtal a ted se na nej po dvou hodinach jako vyprdnu. A ze sem jedeme z Liberce takovou streku a pak si vyjdu 2 kopce a slus...Hele jsou horsi veci, prdim na to!!!

Sebeh do Reky byl vtipnej. Libor se asi naucil neco od Olafa a tak cas od casu poslal normalni cestu kolmo dolu po svahu lesem. Nejenom ze jsme nevedeli, jestli to tudy presne vede, ale meli jsme co delat, abychom nehodili bahenni krysu, pac to klouzalo jako po masle.
"Hehehehehe dobra krysa Misaku!:)", vyhlasil jsem Michala, kdyz sebou hned v prvnim bahennim sjezdu sekl na zem. Lup a byl jsem tam taky! Moje nove bile kompresky a tricko zaplakaly a ja hledal, kde bych si alespon ruce otrel...jeste ze to hulky daly.
No takze jsme chvili klouzali, chvili hledali cestu, chvili bezeli, tempo tak 5km/hod, zevlaci na vylete fakt! Takhle se na ten druhy konec Beskyd nemuzeme dostat!

Z Reky se tahneme po asfaltu na Ropici, stale me to neba, jsem protivnej, tak alespon mlcim, abych Michala uplne nenasr...ale vec je jista, na Ropici to polozim a slus!
Kdyz jsme se domotali z asfaltu, lesaci si pro nas pripravili naucnou stezku "Ukaz, jak to umis v blate sokoliku". Cesta byla chvilema tak rozbita, ze to proste obejit neslo a tak jsme sli proste prostredkem. Bylo to tak blby, ze jsme se tomu museli smat...coz byla asi jedina varianta, aby tam clovek v tom blate nechytl poradnyho nerva.
Vrchol-nevrchol Ropice je vlastne jen takova drvena deska, vyhledy zadny, takovy kopce ja vazne miluju! Jeste ze pomalu vychazelo slunce...a trochu mi nabouravalo moji trudomyslnost.
Takze tady to asi nezabalim no, tady pro me asi autobus neprijede....sakra.

Tak dost, tohle uz me samotnyho nebavi. Koukej se sebou neco delat, nebo se na to vazne vyse...
Chte-nechte davam ruzovou pilulku, posledni sance na zlepseni stavu. Nemam z toho vubec dobry pocit, ale "Desperate times call for desperate measures!" - jak se rika u nas ve Strazi:)
Fyzicky mi nic neni, citim se dobre, ale ta hlava! A taky jsem nejakej mimo osu. Nevim jak bych to popsal, ale proste jsem rozhazenej, vibrace jsou mimo, proste to nezapada....
Tak mi zase pomohl. Zas me pan I. srovnal do late a uklidnil. Diky no. Bral bych spis neco na prirodni bazi, ale ted to beru. Zahazuju vycitky svedomi za hlavu a zacinam si konecne uzivat trasy, hor, Michala, radosti z pohybu a tak!
Sebeh do Moravky je tedy rozhodne veselejsi a uz jedeme to svoje a zaciname prikladat pod kotel. Po cca 3hodinach od startu!

Lup - Moravka a ted nahoru na Travny. Uz to slape, jokujeme, Michal vytahuje Pampalabuska (ktery se stava maskotem dnesniho behu:), zase je krasne! V tom mi jeste vola Klara Rampirova, ze jsou taky v terenu a pockaji nas na Lyse. No tak super, to bude primove rozptyleni. Ale to abychom sebou svihli zejo.
Na Travnem opet nic neni k videni (akorat zavesene boty na strome), takze zadne zahaleni a marz dolu do Krasne! Hezky sebeh, trochu za to beru a na svych novych HOKA ONE ONE Rapa Nui2 to mazu dolu, jako kdyby to byla rovna cesta (mimochodem super botky, doporucuji vrele tem, kteri chteji zazit komfort pro nohy a nechteji byt dole vymlaceni jak zito. Michal mi je sice prejmenoval na "aqualungy", ale myslim si ze to bylo z ciste zavisti, jak si to padam koreny nekoreny:)
Jsme v Krasne a potkavame letosniho viteze B7 Standu Najbrta, ktery se jde "projit" po Beskydech, na pohodu da par kopcu a domu. Se nedivim ze jsou ti beskydaci tak dobri, oni v tech horach ziji - respekt!
Ted nahoru na Lysou. Nozky slapou, docela si to s Michalem uzivame a tesime se na suport balicek, ktery by nam tam mely holky prinest. Lehce vzpominame na zazitky z LH24, konecny vystup po sjezdovce je tentokrat o poznani teplejsi nez v lednu:), no a za 7:15hod od startu jsme na Lyse.

Holky maji pry malinko skluz, tak si dame alespon polevku a nejake to cepovane pitivo a pockame. Bara uz toho s nami ma taky plny zuby, pry ji porad brzdime, tak na to prdi a prida se k holkam:)
Prichazi Klara s partakem, vesele debatujeme o akcich, zivote a tak a vyhlizime ty nase divozenky...
Nakonec z toho byla hodinka:) a ikdyz holky do kopce musely jet strasnou kudlu, docela jsme tam s Michalem vystydli...ale tak nejak prijemne. Dostavame pusinu, suche pradlo, neco na zub, zase pusa a chystame se pryc, ahoooj ve Frenstate!
Sebeh z Lyse je hodne kamenity a tak jme rozjeli zase Lambadu ala KVETY, kousek nekonecne asfaltky a jsme v Ostravici.
Chvili hledame cestu, ale nastesti je dnes Michal a jeho Ambity ve forme a tak hura na Smrk.
Pry je to nejdelsi stoupani, tak uvidime no...

Docela dlouho se to unavne tahne pomalym stoupanim a asfaltem, neco pro nas. No a pak pro lepsi naladu nasleduji "schody na Smrk", jak tomu rikaji familierne mistnaci. Michal zahlasil: "Voe to jdem tou sachtou jako jo?". "Asi jo kamo!".
Opravdu solidni hang nahoru. Opravdu solidni! Rikali jsme si, jak to asi jde chvost zavodu, ti hobici tady musi zdechnout tyjo! Jak jeste nezname trasu, tak nevime kde jsme a pripada nam to nekonecne. Kdyz uz je nejaka rovinka, tak se hned za zatackou zase zvedne do schodu a zase splhat nahoru!
Docela spackujem a nahore jsme uz docela vysuseni...a kdyz vidime ze na vrcholu je recesisticky autobusova zastavka, prijde nam to cele slusne uhozene:)
No nic, oklepeme nohy a vzhuru dolu, do udoli, do Horni Celadne, do kiosku, do prde...ja bych si dal pivo!
Asi nejnudnejsi sebeh z cele trasy. Dlooouhy taaahly traverz furt pryc, az nam je to divne, ze by to bylo takhle daleko a tak divne stocene doprava. Ale GPS ukazuje spravne, tak nam nezbyva nez zatnout zuby a makat dal. Kratime si cas fantas choutkama co by si kdo dal k jidlu (padaji takove veci jako kralik, kebab, livance, pivicko, parky a jine laskominy).

Tak jsme si tak akorat udelali slusnou chut abychom pribehli do Horni Celadne a...nic tam nebylo:) Tak to ne, na Certuv Mlyn nejdu nasucho! S gracii snatkoveho podvodnika jsem se vetrel na probihajici svatbu na hotelu U Holubu:) a vyprosil jsem alespon nejakou tu colu, sluzebnicek uctivost pane cisnik. Parek smradlavych a zpocenych ultracu asi na hogo fogo veselici necekali:) Omluva svatbe, ale ja vazne musel!
No my taky necekali na nic a hrr na Certuv Mlyn. No a volaji dalsi beskydacky - Peta se Zuzkou, ze jdou naproti z Pusteven, tak at si hejbnem, ze nas doprovodi dal. No pekne nas honite horske zeny!
Zase nevime jak vypada vrcholek Certova Mlyna, tak se jen domnivame kde jsme a pichame to nahoru co to da. Za Knehyni narazime OPET na Klaru:), tentokrat s jinym partakem a zase v protismeru. Narychlo se domlouvame, ze nas jeste zkusi pockat na Pinduli a doprovodi nas na posledni kopecek a pak do Frenstatu...tak snad to tentokrat vyjde.
Holky uz nas pres telefon nahaneji kde ze jsme, tak je alespon zneuzijeme a objednavame catering primo na trasu, no neber to zejo!:) Nejak jsme to neodhadli s jidlem a mame docela hladaka. Ale prej abychom to nemeli tak jednoduchy, tak nas cekaji na Tanecnici. A my to chteli obejit, tak zase nic...
Hecneme se a abychom nevypadali jako uplny lemry, vybihame Tanecnici s lehkosti kamzika a usmevem na tvari. Nohy porad slapou, sil mam dost, super, preci jenom jsem za ty mesice neco do toho tela dostal. Neco pojim, bude se kecat, holky znaji trasu, bude pohoda, vypada to slibne!

No...jak bych to rekl. Slusne se to cele posra...! Hodil jsem do sebe parek v rohliku a chleba se sadlem a cibuli a nez jsem se stacil napit piva, tak mi zacalo byt nejak divne. Na Pomezky je to kousek, dame jeste neco v kiosku, to se spravi. Nenapadlo me nic lepsiho nez si dat Semtex...moudre jsem to rozhodl, fakt!...a tim jsem asi zpecetil dnesni den.
Pri sebehu na Raztoku jsem uz lehce zaostaval za trema skotacicima kamzikama a dolu uz jsem dobehl v kreku jak snad nikdy!
Bolela me hlava, zvedal zaludek a energeticky jsem se citil jak matracka, kterou nekdo vyfukuje po bujare noci. A asi jsem ani nevypadal nejlepe, protoze ostatni me nechali a moc do me nerypali, videli asi, ze jsem v solidni krizi a potrebuju se s ni poprat.
Nasledujici stoupani na Radhost jsem videl vazne cerne. Vlal jsem bidne za nima, potil jsem se jak prasatko a pocital kroky, jen abych si nesedl a nezacal bulet:) Ty voe ja jsem navsteva - nemluvim, jsem zelenej, mracim se a sotva se tahnu. A zacina mi byt vsechno jedno. Debilni vylet, debilni Beskydy, debilni sadlo! Na Radhosti koncim a hotovo!!!
Jak jste jiste pochopili, taktika s koncenim na kopcich je znacne k prdu, tam na me asi nekdo ceka...ale takove detaily prece nebudu resit zejo:)
Na stesti-nestesti prichazi SMSka od Sarky jak mi drzi palce, jak mi veri a tak...hmmm tak tohle teda vzdat nesmim, pak bych byl za sralbotku a co pak:)
Nejak se vydrapu na Radhost a musim si sednout, jsem vazne ve srabu. Cela trojka soucitne upravuje tempo a chvili jdeme az ke kapli. Do toho zacina jeste prset a padla mlha, tak snad alespon nejsem moc videt:)
Tohle musi ven - bud horem nebo dolem, ale tohle musi ven! Jinak to na Pinduli nesebehnu! Pan Henky tedy zustal pod stromem, neco slo i vrchem, proste poeticka sobota v Beskydech:)

Ale ulevilo se mi. Prazdny zaludek lepsi nez nafoukly hnusem zejo. Ze bych se trochu oklepal? A vazne, funguje to. Rozbiham se dolu a za chvili dobiham sklupinku, uz vas nepustim! Takze pouze 3hodiny v krizi za jeden chleba se sadlem, no neber to.:)
Zacina solidne lit, hrmi a obcas prileti blesk.Stmiva se a v lese uz je regulerni tma. Jeste ze jsem nechal celovku a sustku Sarce na Lysy. Joo umim si to naplanovat pekne:(
Docela to nakonec kulime za slusne prutrze na Pindulu, kde na nas ceka..kdo jiny - Klara!:) Dotretice dneska. A ze nas doprovodi na Javornik.
Lije jaxvin, litaji blesky...koukame po sobe a nikdo to nechce rict. Tak co, jdeme dal? Ma to cenu? Mame za sebou cca 83km, nastoupano pres 5000m a cas je 14hod:15min od startu...
Nakonec myslim rozumne volime konec akce. Tak ani napotreti to s Klarou nevyjde, to je pech! Tak priste...

Holky nas hazi mokre jak slepice autem do Frenstatu, tam si nas prebiraji nase holky a jedeme k Vaskovi a Karolince kde nas ceka zaslouzena pohoda - objeti od Sarky, vinko, dobroty, rozpaleny krb, krasne povidani...aaaa uz je dobre:)
Holky mely taky zajimavy den, tak vypravime, smejeme se, krasny to zaver dne!
A jelikoz je pocasi pod psa, na druhy den volime variantu B a to navstevu frenstatskeho muzea, abychom se taky trochu vzdelali a nebyli jen tupi sportovci zejo:)
A pak uz adie Beskydy, jedeme zpatky domu, do Liberce, do vany, do prde...to byl krasny vikend!!!:)

PAR SLOV NAKONEC:
Byl to krasny vikend, vazne. Myslim ze jsme si ho vsichni uzili plnymi hrstmi a uz se tesime na dalsi podobnou taskarici. Objevil jsem taky par novych veci:
- ze nejsem uplne treninkovej kun. Rozhodne ne na takovyhle vzdalenosti. To si radsi budu solichat ty my 1-2hodinovky u nas po kopcich, nadsene a s usmevem a budu z toho mit vetsi pozitek nez takhle bulharit na 100km:) Na tyhle streky vazne potrebuju zavod, atmosferu, stejny magory kolem a celou tu "omacku" ze ktery sosam jak motylek...na ty ni mi to jede a chutna.
- chleba se sadlem a cibuli asi nebude uplne muj "salek caje". Na Lazovce me prizabil, tady skoro zabil, tudy ne pratele! Takze az me nekdo uvidite, jak se cpu touhle pochoutkou, jednu mi rovnou vlepte, dekuji:)
- ze asi uz vazne blbnem..."normalni" clovek by sel o vikendu na prochazku kolem prehrady, ale nam se zda logicke prebehnout Beskydy...hmmm diagnoza - "ultrac jaxvin"...jsou na to nejake leky?:)

A PODEKOVANI SAMOZREJME:
Michalovi, ze vydrzel ty moje kecy, nasim svelym a uzasnym pritelkynim (sem to musel napsat no:) ze je mame a ze nam udelali bajecny suport, Klare, Pete a Zuzce za spolecnost na trati a v neposledni rade Vaskovi a Karolince za azyl ve Frenstate - ty vecery s krbem jsou proste bozi!
Diky kamaradi, bylo mi s vami hezky.

A ted na Magredi yyyyeeeeaaaahhhh!