Beskydy - 11.-15.5.2013 - po stopách B7

Plním si tímto jeden z mnoha mých restů, totiž podívat se konečně do Beskyd a trochu je prochodit. Je to od nás z Liberce trochu z ruky, takže jsem si vždycky našel nějakou výmluvu, abych nejel, ale konečně seto podařilo….a přátelé, stálo to za to!

Jelikož kolem sebe nemám nikoho, kdo by se vláčel s batohem na zádech x dní horami, dal jsem si na Hedvábnou stezku inzerát, jestli se někdo nechce přidat a vida, ozvala se mi Jana z Náchoda, že prý hledá to samé jako já a že tedy vyrazíme. Já jsem samozřejmě bral svoji fenku Báru a Jana svojí fenku Angie, takže jsme už byli vlastně čtyřiJ

Musím se přiznat, že první nápad byl jet do rakouských Alp, ale po lehkém vystřízlivění (rozumějte cestovatelskémJ, jsme usoudili, že by tam asi v tuto roční dobu ležel ještě sníh. A jelikož to chceme jít natěžko a spát ve stanu, vidina ledové noci nás trochu strašila.

Po delším uvažování jsme oba souhlasili nad změnou plánu a vzali rádi za povděk Beskydama. Trochu jsem se při sestavování trasy inspiroval dnes již věhlasným závodem B7, takže plán zněl projít si hory od Frenštátu pod Radhoštěm až do Třince, po všech nejvyšších vrcholech Beskyd. Vše si vzít na záda a postavit stan kde se nám prostě namane.

Štěstí tomu přálo a já se vloni na TMB seznámil s prima manželským párem, Karolínou a Vaškem z Frenštátu a ti mi nabídli, že nás rádi uvidí a poskytnou nám první noc střechu nad hlavou. Rádi jsme souhlasili, a když ještě přidali příslib opečeného masa a sklenky něčeho dobrého, nebylo co řešitJ

DEN 1:

nahoru: 1136m - dolů: 998m

V sobotu ráno jsem s Bárou vyrazil z Liberce, Janča s Agie se k nám přidali v České Třebové a po poklidné cestě vlakem jsme se kolem poledni doštrachali do Valašského Meziříčí, kde jsme nakonec vybrali start našeho treku, jelikož jsme nechtěli přijít hned o první hřeben hor směrem na Velký Javorník.

Už od Pardubic začalo lehce pršet a počasí se rozhodně nelepšilo, naopak, začalo docela slušně lít. Natáhli jsme tedy na sebe oblečení do deště a vyrazili vstříc novým dobrodružstvím!...a po 20ti minutách jsme byli všichni mokří jako myšiJ

Jana mě ještě nezná, proto byla překvapená, že jsme už zhruba za hodinu hodili první kufrJ) Prostě klasika…Ale i v dešti jsme se docela rychle zorientovali, doptali a za půl hodinky jsme byli už na té správné cestě po žluté nahoru na hřebeny.

No a začínáme poznávat první atributy tohoto treku – kopce nahoru jsou v Beskydech opravdu nahoru!:) Žádné mazlení v serpentinách, ale prostě ostře nahoru a šlapej hochuJ Zadruhé taková 20kg krosna taky nepřidá na lehkosti a jelikož jdeme letos prvně natěžko, za chvíli se už hlásí záda a ramena…a do toho mlha, déšť, vítr – vítej v horách srandistoJ

Ale s dobrou náladou a za stálého klábosení se potýkáme s prvními kilometry a nastoupanými metry, bereme to přes Huštýn, Krátkou, Dlouhou, Malý Javorník až na Velký Javorník, kde jsme tak cca o hodinu později než jsem čekal. Inu kopce a těžký batoh dělají své. Všude okolo to vypadá jako ve strašidelné pohádce, mlhavé lesy, temné hvozdy, jen jsem čekal, že nás přepadnou nějací zbojníciJ

To už nám volal Vašek, kde že se to touláme a jestli jsme v pořádku…jsme Vašku, ale nějak se vlečemeJ Z Velkého Javorníku nás už čekala jen dost strmá stezka dolů do Frenštátu a jelikož jsme toho začali mít po celém dni docela dost, těšili jsme se na plápolající krb, nějaké dobré jídlo a příjemnou společnost. Ale to nás již čekal můj kamarád kufříkJ a opět jsme už na pokraji lesa zabloudili někde v polích. Ještě že existují mobily a tak jsme se s Vaškem nakonec dohonili a byli vážně rádi, že to máme dneska za sebou!

Za chvíli jsme už byli na místě, Karolína nás už netrpělivě čekala a jen co jsme si dali horkou sprchu (slušní horalové co?:) už stálo na stole spousta dobrot a když „barman“ Vašek nalil něco málo do sklenice, veselý večer mohl začítJ Za neustálého povídání nám večer krásně utekl a usínat u sálajícího krbu prostě nemělo chybu!

DEN 2:

nahoru: 1187m - dolů: 1305m

Když jsme se ráno probudili, tak se nám ani nechtělo ze spacákůL Venku lilo jak z konve, foukal vítr a mlha seděla jak v hrnci…a to jsme byli v údolí, cožpak nahoře! U snídaně jsme tedy řešili jak dál a tak nám Karolína nabídla nocleh ještě na jednu noc, s tím, že dnešek podnikneme nalehko, tak budeme alespoň moci kličkovat mezi kapkami deštěJ

Karolína nás přiblížila do Pindule, kde jsme „vyběhli“ do deště a rovnou vzhůru na Radhošť! Bez krosen to šlo jedna báseň, ale ty krpály nás hnedka hodily zpátky do realityJ Bylo snad ještě hůř než včera, takže jsme docela mazali, co nám nohy stačily. Fotky typu „za pochodu to zmáčkni, jinak nás to odfoukne“ hovoří sami za sebe (viz. fota na Radhošti, Pustevnách i Radegastu). Ale i tak jsme si to užívali a zastávka na salaši na Pustevnách a místní valašská zelňačka a borůvkový knedlík hnedka spravil náladuJ

Trochu jsme oschli, znovu se zachumlali a vyrazili směrem na Tanečnici, Čertův Mlýn a Kněžnici. Jak jsme tak byli rychlí (nevím, jestli to bylo tím, že jsme neměli bágly, nebo proto, že nás hnal déšťJ tak jsme zavolali naší rychlé spojce (Karolíně) a dali si dostaveníčko nad Čeladnou v penzionu U Holubů. Kolem 16hod jsme byli na místě, spojka si ani nedopila svůj ovocný čajJ a už jsme jeli vstříct opět krbu, horké sprše a nějaké mňamce. Karolína vytáhla trumf ala Jamie Oliver – topinky s kyselým zelím – to byla pecka! Jen jsme mlaskali! Opět super večer, sakra v tomto kraji to jde nějak samoJ

DEN 3:

nahoru: 1453m - dolů: 1450m

Dneska už budeme spát pod stanem! Rozhodnutí padlo z části při pohledu na předpověď počasí a z části taky možná kvůli černému svědomí horalů mastňáků:) Karolína nás zase obětavě přiblížila na Smrček, abychom nemuseli šlapat po asfaltu, tam jsme se definitivně rozloučili a vydali se již na naší asi nejtěžší část trasy. Dneska bylo v plánu zvládnou dva nejvyšší vrcholy Beskyd - Smrk a Lysou horu.

Na Smrk jsme ještě stoupali v klasickém scénáři - kopec jak prase, mlha, déšť a vítr, ale při sestupu se již začalo vyjasňovat a i když jsme stále přeskakovali kaluže a bojovali s bahnem, tušili sjem lepší zítřky:)

Kolem poledne jsme už sestoupali na hráz vodní nádrže Šance, uvařili jsme neco dobrého instatního do ešusu (já vím, zní to dost abstraktně:) a s plnými bříšky jsme se vydali vzhůru na Lysou horu. Řeknu vám, takové příjemné převýšení 900m furt nahoru, je solidní zákusek po obědě. Ale zatnuli jsme zuby a makali do kopce....

Mlha odešla a bohužel se vrátila až na vrcholku, takže jsem stačil udělat jen pár obrázků a bylo zase jak na blatech. Ale dali jsme v Kameňáku zasloužené vrcholové pivko, převlékli se a s vidinou kempíku někde dole na Krásné jsme šli dál. Mlha se najednou rozfoukala a my se mohli poprvé konečně pokochat pohledem na beskydské vršky! Paráda...

To už ale přicházel večer a mi se poohlíželi po nějakém plácku na stanování, až jsem uviděl na Krásnou v lese jednu opuštěnou chatku s moc pěkným pláckem, jako kdyby čekala na nás. Po počátečním rozjímání, jestli na to máme právo, jsme nakonec rozhodli, že nikomu nebudme vadit a začali jsme rozbalovat stany. Janča za chvíli našla dokonce vzkaz majitelů, který nbaízel tento plácek a přístřeší znaveným poutníkům, výměnou za pěkný vzkaz do "knihy hostů" - no super, dobří lidé ještě nevymřeli! Nakonec z toho bylo super místo, posuďte sami - stranou od lidí, v lese, ohniště, přístřešek se stolem, kadibudka (mimochodem luxusní:), voda ze studánky - víc jsme si prostě nemohli přát!

Postavili jsme stany, uvařili, povídali si a kdyby se nám ještě podařilo rozdělat oheň, bylo by to nejvíc. Bohužel bylo všechno vlhké, tak jsme začali docela klepat kosu a když to Janča ještě umocnila koupelí v ledové vodě (při kterém vypotřebovala skoro celou nasbíranou vodu - sorry musel jsme to napsat:), mohl mě zachránit pouze teplý spacák! Zalezli jsme s Bárou do spacáku, popřáli si pěknou noc a usnuli spánkem zaslouženým.

DEN 4:

nahoru: 1467m - dolů: 1188m

Ráno jsme se probudili zmrzlí jak nanuci, jó holt stanovat začátkem května je prostě žůžo. Mě ještě nenapadlo nic jiného, než skočit do místního potůčku, takže se o mě místo snídaně pokoušela mrtvice...ale musím uznat, že pak mi bylo blaze! Posnídali jsme něco málo z našich zásob a dneska už v kraťasech a tričku jsme se vydali za sluníčkem a dalšími vrcholy.

Sešli jsme do Krásné, našli značku a vzhůru na Travný. Tentokrát mě to stálo nějak moc sil, takže jsem za svitu slunka funěl jak parník. Ale každá hora se jednou zdolá, i tak Travný. Obligátní foto a padáme do Morávky. Dáváme Kofolu a pivko a plánujeme jak dál. Vypadá to, že bychom to mohli už dneska dojít na Javorový, přespat a ráno už razit směrem na Třinec. Tak jdeme na to!

Přes Velký Lipový, Ropici a Šindelnou vyjdeme nahoru na hřeben a už nás čeká jen poslední kilometry naší cesty na Javorový. Jsme tady! Uvítá nás nádherný podvečer na Javorovém, rozbalujeme stany, vaříme, kocháme se výhledem do kraje, sledujeme paraglidisty jak se spouštějí do údolí...prostě idilka. A když se ještě náhodou seznámíme v místní hospodě s Alicí (snad mám to jméno správně:), přítelkyní místního provozovatele a ona nám poradí jak dál, najde spoje domů a pěkně s námi poklábosí, večer je báječný. Ano pomohl tomu trochu i pan Jagermeister, ale v rámci samovyřívání do spacáku nebyl rozhodně na škodu:) Padli jsme do spacáků se sluncem v srdci a už se těšili na ráno...

DEN 5:

už jenom dolů...

Ráno jsme posnídali poslední zbytky jídla a v klídku jsme se vydali dolů do Oldřichova, kde nás měl nabrat lokální busek, který nás odveze do Třince a pak již vlakem do našich domovů. Kolem 10hod jsme už byli v Třinci, autobusák nás vyhoddil přímo v centru před Třineckými Železárnami a tu máš horale podržce ať se rychle hodíš do reality! Smog, auta, železné monstrum, místní zakabonění lidé, špína - kousek od hor a takový rozdíl!!!

Tak jsme mlčky šli najít něco ke snědku, v místním bufáči si dopřáli královskou snídani a už jsme koukali abychom odtud byli pryč....

Vlak jel na čas a tak jsme se trmáceli zpět domů snad přes celou republiku. V České Třebové jsme se zase rozloučili a jeli každý do svého města....bylo to krásné, děkujeme!

Fotky:

Klasicky je nadete na této adrese:

https://ultrahonza.rajce.idnes.cz/Beskydy_-_11.-15.5.2013_-_po_stopach_B7/

No a závěrečné hodnocení akce:

Musím za nás oba velmi poděkovat Vaškovi a Karolíně za úžasnou pomoc při našem putování po Beskydech, ani jsme v to vážně nečekali! Dělali pro nás tolik, co by jiní neudělali pro svou rodinu, ještě k tomu s úsměvem na tváři i srdci. A večer, který jsme strávili u roztopeného krbu byl tak příjemný, rozlévalo se po pokoji takové dobro a dobrá nálada, že by se měla povinně ordinovat u lékaře - hotový balzám na duši! Moc děkujeme kamarádi! Snad vám to budeme moci někdy oplatit.

A do Beskyd se určitě vrátím. Ty hory mají něco do sebe…Ať už jsou to pořádné kopce, divoká krajina, fajn lidi, prostě v těch horách něco je.

A Janě děkuju, že to se mnou vydržela:)

Malé zamyšlení:

Říkám si, čím to je, že mě ty hory čím dál tím víc přitahují? Myslím, že už trochu vím...Nejsou to žádné stavy šílené euforie nebo radostné výskání blažeností...prostě je to místo, kde cítím, že vše do sebe zapadá. A nemůžu si představit místo, kde bych byl raději (snad jen se svou rodinou). Prostě to celé dává smyslm a ten mír a klid co se mi rozlévá po duši, je tak sladký, že se tomu prostě nedá odolat...to je to co hledám a v horách nacházím.....

STATISTIKA:

Délka tratě: cca 90km

Trasa: Val.Meziříčí - Velký Javorník - Frenštát pod Radhoštěm - Radhošť - Pustevny - Radegast - Čertův Mlýn - Čeladná - Smrk - Lysá hora - Krásná - Travný - Ropice - Javorový - Třinec

Převýšení: nahoru a dolů: 5200m+ (díky mým novým hodinkám Suunto, děkujeme:

Sestava: já, Jana a fenky Bára a Angie

Pocity: krásné, krásné....

Netradiční zážitek: každý den nějaký, tím to bylo tak hezké a zajímavé!