Lužická 35km - 4.5.2013

Tak já vám nevím.....Buď jsem už tak dobrej nebo jsem prostě jen nadšený, hladový ultra hobík ale nezkušený...No jak se dneska potvrdilo, byla to ta druhá varianta:)

Minulou sobotu jsme s Michalem absolovovali již zmiňovanou 24hodinovku v Poděbradech a přes puchýře na patách (z té blbé chůze!) jsem vlastně neměl vetší obtíže s mým zdravotním stavem. Což jsem se dost podivoval, čekal jsem že budu rozbitej alespoň týden....

Takže mě prostě už v úterý! začaly brát roupy a vymýšlel jsem, co podnikneme o víkendu. Hodil jsem laso Áje  a Michalovi a čekal jsem kdo se chytne:) Michala ještě pořád bolely šlachy z víkendu, takže to s lítostí odmítl, zato Ája se chytl a tak jsme mohli vesele razit do akce. Áje poradil její kamarád Standa, že se koná v Hrádku nad Nisou již legendární Lužická padesátka a jestli se nechceme taky zůčastnit. Rádi jsme kývli, protože jsem v lužických horách už párkrát byl a bylo to vždycky fajn. Ale tentokrát jsme nějak moudře vybrali 35km trasu, že to bude tentokrát stačit...

Sestava z Liberce jela již skoro v klasické sestavě - já, Ája a pejsci Bára a Stella. Kolem 8hod jsme byli v Hrádku, převlékli se do běžeckého a počkali na Standu se svým kamarádem Tomášem. Kluci chtěli nejdřív běžet "jen" 25km, ale po lehkém nátlaku Áji:) jsme je přesvědčili, aby běželi s námi a cesta nám tak lépe ubíhala.

Vyrazili jsme poklusem z Donína na Krásný Důl a stálého povídání nám cesta pěkně ubíhala. Počasí nám přálo, vysvitlo i sluníčko a za krátko nám Ája s Tomášem lehce záviděli krátké trenky a tričko:) Musím říct, že trať byla vážně pěkná. Samá lesní cesta, příjemný traverz, občas ostřejší výběh, technický seběh, nějaké to blátíčko, jehličnaté lesy i cesty mezi poli. To byl jiný balzám na tělo i duši po tom asfaltovém masakru u Poděbrad:)

Idilku dne vyrušila až Ája, když nemohla přijít na to, jak se používá camel bag. Prý že ji museli prodat nějaký šunt nebo co, že to vůbec neteče ani když nasaje...Tak jsem ji doporučil, aby si povytáhla koncový uzávěr než začne pít a ejhle - šlo to!!!:)) Takže jsem já, amatér a laik poradil v zásadní věci celoživotnímu ultra sportovci Áje - to byl gól!:)

Po tomto vtipném intermezu jsme za cca 2hodiny doběhli na kontrolu v Petrovicích (cca 18km), kde seděli staří pardálové, razítkovali naše průkazky, nabídli nějaké to osvěžení a poradili jak dál....Moc jsme se u nich nezdržovali, protože jsme tušili, že nás teď čeká zajímavější a těžší půlka tratě, takže jsme vyběhli dál...

To už se terén začal občas pěkně zvedat, takže jsme některé kopce už chodili, až přišel ten hlavní - na Hvozd. Držet tempo s Ájou zvládli jen Stella s Bárou:), takže všichni tři blázni vyběhli až na Hvozd za všeobecného údivu hlavně německy mluvících turistů. Já jsem se snažil držet solidní tempo rychlou chůzí, dělal jsem co mohl, ale začal jsem tušit nějakou zradu v mých nohách. Ta ostatně na sebe nenechala dlouho čekat...mrcha:) Začalo mě bolet lehce levé koleno, stehna jsem měl jako z olova a docela solidně jsem se potil. I přesto jsem kopec docela "vyběhl" až na mě nějaký německý turista od piva volal "langsam, langsam":)

Nahoře jsme se osvěžili a kochali se parádním rozhledem do kraje. Standa s Tomášem dorazili na vrchol asi za 10minut, dali jsme společné "vrcholové" foto a řešili jak dál. Kluci chtěli detailně prozkoumat vyhlášenou kvalitu místního pivka:), tak jsme se s nimi rozloučili a s Ájou a pejskama jsme mazali dál. Po krásném a technickém seběhu ze Hvozdu, při kterém jsme předbíhali funící turisty, ketří na nás koukali jako že jsme se asi zbláznili:) jsme se dali po červené zpátky přes Šestku dolů do Petrovic.

Tak jsme si dali na kontrole něco k pití, poděkovali jsme a s nevolí jsme od místních pánů zjistili, že do Hrádku to je ještě nějakých 10km. Nějak jsme mysleli, že to je tak polovina, ani nevím z jakého důvodu. No nic....Vyrazili jsme tedy směrem na Popovu skálu a pak dál do Hrádku....

No a tam se to stalo....Jak kdyby někdo vzal injekční sříkačku a vysál mi poslední zbytky sil! Ája byla čerstvá a svěží jak ranní rosa:), takže jsem za ní vlál jak mokré prádlo a marně jsem se jí snažil stačit. Musel jsem prostřídat běh s chůzí, několikrát jsem dokonce i zastavil, abych se vzpamatoval...Dal jsem Red Bull a kousek čokolády, ale kde nic není, ani smrt nebere:) Nějak to nezafungovalo a já se lopotil dál a vyhlížel jsem milostivě konec....

Ale co jsem vlastně čekal??!! Že zaběhnu 24hodinovku a ani ne za týden tady budu skotačit a 35km sfouknu s prstem v nose jak nějaký šampión? Navíc když jsem ještě v týdnu docela sportoval, takže tělo nemělo moc času odpočívat a jen makalo dál....Ale jsem rád za tuto lekci, protože tělo si nakonec samo nejlépe řekne, co chce. Tak už budu pro příště ponaučený, že musím lépe regenerovat a jíst, tak abych tělo taky vrátil něco za to, že mě tak dobře poslouchá...

No ale za pů hodiny jsem se docela vzpamatoval, nohy byly pořád "v pytli", ale hlava byla na tom dobře a to je myslím důležitější, zvláště v ultra trailech. Takže běžet už docela šlo, Ája mě podpořila morálku i tím, že najednou vletěla do jedné slušné bahenní kaluže a vytáhla levou nohu až po kotník obalenou bahnem, jak kdyby ji strčila do mísy s medem:)) Něco nepublikovatelného vykřikla, ale pak si jen nohu otřela do trávy a běželo se dál....To už jsme ale padali do Hrádku a když jsme dobíhali k autu, tak začalo krápat...no a pak se docela solidně rozpršelo! Tak jsme si pochvalovali, jak jsme to suprově stihli a už jsme usedali na zahrádce místní hospůdky pod deštníky, unavení, ale štastní....

Pejskové dostali nějaké dobrůtky za odměnu a my jsme si dali taky něco na zub (já měl řízek s bramborem a pivkem - ideální to strava běžce - ale co, měl jsme na to velkou chuť:) Cca za půl hodinky dorazili kluci, dali si taky pivko a za bubnování deště na deštníky jsme si povídali, sdělovali zážitky z trati a plány do budoucna. Byl to vážně příjemný konec hezkého dne.....

Foto: https://ultrahonza.rajce.idnes.cz/Luzicka_35km_-_4.5.2013/

No a závěrečné hodnocení akce:

Děkujeme moc za pozvání, Lužické hory je vážně pěkný kraj. Parádní lesní cesty, přehledně značené, relativně málo turistů, spousta pěkných "cílových" bodů a je to kousek od Liberce! Každému doporučuji přijet se podívat!

Ač byl krásný den a super trať, já jsem si to tentokrát neužil úplně ideálně....ale to bylo asi tím, že jsme něběžel s lehkostí v nohách a v srdci, ale byl to spíš boj a makačka. Ale i takové traily jsou a určitě mě to posílilo a ponaučilo pro příště!

STATISTIKA:

Délka tratě: 35km

Trasa: Hrádek nad Nisou - Krásný Důl - Horní Sedlo - Černá Louže - Polesí - Petrovice - Šestka - Hvozd - Petrovice - Popova skála - Hrádek nad Nisou

Převýšení: 1200m +

Čas: 5:04

Sestava: já, Ája, Standa, Tomáš a pejskové Bára a Stella

Pocity: velká škola z vnímání svého těla...čím víc se člověk naučí mu naslouchat, tím víc budou spolu v simbióze a bude to klapat...

Netradiční zážitek: Ájin nefungující camel bag - vážně mě dostala:))