P100 a malá filosofická bilance nebilance
Jsem unaveny. Vazne jsem unaveny. A to je uz pres tyden od P100. Jsem mozna ještě unavenejsi, nez když jsem byl po akci. Asi to bude vazne chtit alespoň na cas vyskocit z tohohle rozjetého vlaku a trochu si odpočinout...
Na P100 jsem se tesil. Vazne tesil. Olaf, spousta známých lidi, poslední akce roku, vloni uzasny zážitek, sakra dlouha a narocna trasa, počasí extrem a tak dale a tak dále...A mel jsem docela i nabehano. Na me rozhodne netradicne! Chodili jsme s Barou každý den behat do kopecku nad Libercem, nekdy se pridala i Sarka, běželo se pohodove, mel jsem radost z pohybu a lehkosti. Proste jsem se citil dobře a uzival si behu jako uz dlouho ne. No a tak jsem zacal nesmele planovat, jak se alespoň kus udrzim s prvnima chrtama, za kolik to tak asi dam a kolikaty jako ze budu. A jak vysvetlim Michalovi, ze mu asi uteču a budu atakovat predni mista....Ted proste nechapu, kde se ve me ta arogance a neznalost vzala - co jako ja mam co delat vepředu a myslet si na nejake umisteni, když tam bude skoro cela nase spicka a to jsou BEZCI, ne to co předvádím ja!
Ale on to pánbůh vyresil za me. Dostal jsem o vikendu virózu, takze moje jedina starost byla, jak do sebe nacpat co nejvic zazvoru, medu, citronu, pomerance - proste vitaminu v jakekoliv podobe a skupenstvi a dat se trochu do kupy! Jasne, ve čtvrtek to bylo uz jakz takz, v patek rano asi 30min proklusat, to pujde, je to jen 130km! Dost lidi to kvuli chripkam, virozam a jinym svinstvum odvolava, ja nejsem slaboch prece, ja to dam! Zase zaznamenejte velkou davku arogance a neznalkovstvi...jak od prvnacka s nosem nahore.
No a byl patek v noci a my se rozebehli. Ted to zkratim, protože není vlastne ani moc co napsat.
Na 10km mi kluci utekli, na 15km jsem zacal obcas prechazet do chuze, na 20km jsem byl prazdnej a bolavej jak po 100milovce, na 25km me zacaly bolet klouby, slachy, zada a dala se do me pekna zima, no a na 30km mi pohasly i oci. Bylo jasno. Jak vam vyhasnou i oci a hlava klesne, neni moc cesty zpet. Uvedomil jsem si, ze jsem to tentokrat prepiskl. V tomhle terenu a na takove distanci musis mit sakra srovnanou hlavu a telo, jinak te to sezere a vyplivne jak kus staryho hadru. Coz se mi proste stalo.
Dokodrcal jsem se prapodivne na 46km a tam jsem to polozil. I v tomhle stavu jsem tam prisel po cca 7hod, to byla dalsi zahada vecera:)
Ani jsem vlastne nebyl nastvany. Zvlastni. Alespon ne nastvany tak, jak clovek byva, kdyz nekde chcipne. Byl jsem tak nejak zvlastne smutny, ze uz nemuzu dal. Ze to znovu neproziju, ze nepocitim to mravenceni v tele az budu dobihat do cile...takova zvlastni odevzdana melancholie. Ale ja jsem byl proste komplet celkove a nekonecne PRAZDNY!
Zpetne jsem rad, ze jsem to netahl dal, protoze si myslim, ze by to mohlo mit vetsi nasledky nez "jen" par tydnu odpocinku. Don't get me wrong, porad me mrzi ze jsem nedokoncil a neprozil to sladke ultra mameni, ale nekdy proste nelze jinak...A ja bych rad zil ultra zivotem dal. P100 tu bude i dalsi roky abych mohl slozit reparat, neboj Honzo!
A TROCHU TÉ ULTRA FILOSOFIE:
A jaky ze byl tenhle rok? Ten kdo me zna nebo trochu cte tenhle blog, musi proste videt a citit ze byl UZASNY! Zlomovy, krasny, narocny, inspirujici, motivacni a ja nevim jaky dalsi vubec! Ja vim, ze se "to rika" casto - "Hele tenhle rok byl vazne zlomovej.", ale ja mam pocit, ze tenhle zlomovej vazne byl. Nazval bych ho rokem "virgin" - zazil jsem opravdu hodne veci poprve:
prvni sezona co jsem komplet probehal (da se opravdu rict ze od ledna do prosince), prvni psycho krouzeni za silneho mrazu (LH24), prvni solidni casy a umisteni (jasne "solidni", na me jo!:), prvni vyjezd do zahranici za ucelem ultra akce (dekuji sladka Slovakia+Italia), prvni stomilovka (drsna a krasna Magredi), prvni velke "problemy" s vycerpanim organismu (HV Jeseniky a P100), prvni pulmaratony na silnici (energicka Praha a slunecny Hradec)...Proste toho bylo spousta poprve a zaroven vse krasne!
Nejakych 13 ultraakci je proste krasne silenych...zvlaste na cloveka, ktery do lonska povazoval beh za kratochvili excentriku, posahanych sebemrskacu a jinych individui.
Ale tohle vsechno je vlastne az druhorade. Nejvic vdecny jsem za to CO a KOHO jsem za tuhle dobu potkal a poznal. Stal se ze me zavislak. Proste fetka. Fetka na "ultraomáčce", jak s laskou rikam. Na omáčce z bajecnych lidi, ktere na ultra akcich potkavam, na horach, kde se cele moje telo nabiji nehmatatelnou, lec uzasnou energii, na sebepoznani, ktere v tom "nasem normalnim" zivote clovek snad nema sanci ani poznat, na kamaradstvi, kdy misto toho, aby te kolega tupe prebehl, nabidne ti pomocnou ruku a posledni tycinku ke snedku, na reportech z akci, pri jejichz cetbe vypadam ve meste jako blazen, protoze se hlasite smeju od ucha k uchu, na odhalenych citech, po kterych poznavam vic svou zenu i sebe, na...na tolika vecech, ze jsem proste zavislak ktera chce znovu a znovu!
Pral bych ze srdce kazdemu, at ho v zivote potka tak krasna zavislost, jako potkala me. Protoze je krasne takto zit. A ikdyz clovek nekdy vypada jako zombie, cely od bahna, promoceny, hladovy a bez sil, presto mu sviti oci jako milion pochodni a zahadne se usmiva - a je to proste to, co prebije vsechny utrapy sveta!
Bezte s lehkosti v srdci a nohach, vnimejte veci a lidi kolem sebe a usmivejte se, je to prece tak proste a krasne!
See you in 2015
P.S. nooo a aby mi elan nevychladl, tak se v r. 2015 chystame krome ceskoslovenskych taskaric i na TransVulcanii, Lavaredo Ultra Trail a jeden ze zavodu UTMB...
Takze si myslim, ze o "Cestu do hlubin ultrastudakovy duse" bude opet postarano!:)
—————