Začátek + Putování za Rumcajsem - 30.3.2013

Ani nevím jak bych měl začít. Tak já to vezmu popřádku...

Asi před rokem jsem začal běhat. Já - celoživotní odpůrce běhu! :)

Ale nějak se to prostě událo, že jsem vzal svojí fenku Báru a vyběhli jsme do místního lesíka...no a věřte nebo ne, bylo to fajn. Ano, běželi jsme asi jen půl hodiny, ale byla to velmi příjemná půlhodinka, byli jsme v lese, příjemně jsme se unavili a ještě udělali něco pro tělo.

A tak jsme začali docela pravidelně běhat v přírodě. Minimálně asfaltu a silnice, maximálně lesa, luk, stezek. Z půlhodiny bylo rázem 45 minut, za čas hodina, hodina a půl a pak ještě trochu dýl....a pak jsme se na podzim 2012 přidali občasně ke kamarádce Áje, známé to sportovní nadšenkyni a machra vytrvalostních sportů - čímž naše běhání dostalo dalšího rozměru:)

Jakožto milovník hor a díky ispiraci od kamarádů jsem se začal zajímat o běhy v horách, začal jsem objevovat "problematiku" ultra trailů, četl jsem si reportáže z různých závodů, prohlížel fotky a videa z akcí a čím dál víc jsem začal pošilhávat po myšlence, že bych taky rád něco podobného zkusil. Ale jak jistě víte, z gauče se to pěkně plánuje:)

Ale i tak jsem se zaregistroval na 2 akce a hned na pořádné masakry - když už, tak už!:) Pražská stovka začátkem prosince a LH24 v lednu nejsou pro žádná ořezávátka, ale řekl jsem si, že pokud přežiji toto, zvládnu už všechno:)

Ale člověk míní a pánbůh mění. A tak jsem musel s lítostí obě akce nakonec vypustit, jelikož jsem si nějakým způsobem skřípl nerv v bedrech, takže jsem místo sportu a běhání pajdal s pejskem po polích a nadával jsem jak špaček:( Takže jsem mohl zapomenout skoro na jakýkoliv sport, což pro mě byla teda krutá zkušenost....

Ale každá šlamastika nakonec přejde a já jsem byl "pouze" po 3 měsících schopný zase naskočit do tréninku a s malou pomocí tejpů a protahování jsem byl schopný zase uběhnout delší trasu bez toho, aby mě bolela záda či noha.

A jako správnému lazarovi - když otrne, zase začne vymýšlet:)

A tak se zrodil nápad vyjet do Jičína a absolovovat 50km pochod s tím, že se budeme snažit odběhnout co to půjde. Hodil jsem lano Áje, ta souhlasila a tak jsme měli cca 3 týdny na jakos takous přípravu, upřesnění taktiky, poradit se co s sebou atd. Jelikož jsme oba v "problematice" utra trailů zelení jak jarní mez:), tak to bylo takové zajímavé těšení a čekání na termín.

Konečně tu byla sobota ráno a my v časných hodinách vyrazili z Liberce vstříct novým dobrodružstvím.

Počasí nebylo nic moc, lehce sněžilo, 3st minus a zataženo - no idelní počasí pro běhání po lesích:)

Sestava auta vypadala následovně - já za volantem s Bárou (moje fenka Jack Russel teriéra) na klíně a vzadu Ája se Stellou (její fenka maďarské vizsly). Takže 4 mušketýři odhodlaní užít si prvního "závodu" delšího než 30km, takže docela slušná premiéra pro všechny.

Kolem 7:30 jsme už parkovali v Jičíně na náměstí, zaregistrovali se, dali startovní foto, lok slavnostního šampáňa a už jsme si to štrádovali z města.

Po cca 5km jsme se dostali na vedlejší cestu a to už jsme nevydrželi rychlou chůzi a přešli jsme do klusu. Takto jsme to střídali, v závislosti na sklonu terénu až do první kontroly v Prachově. Po cca hodině a půl jsme byli již pěkně zahřátí a tak jsem se příliš nezdržovali, dostali jsme razítko a mazali jsme dál.

Najednou se k nám přidal bělovlasý pán (ani jsme se ho v tom fofru nestihli zeptat na jméno - budeme mu říkat pan V.) s fenkou vlčáka a jelikož si pejskové pěkně hráli a honili se, tak se zeptal, jestli se k nám může přidat, že jde taky padesátku.

Řekli jsme, že jasně, ale že se za chvilku zase rozeběhneme, tak aby věděl. Pan V. řekl, že mu to nevadí a že poběží s námi. Tak jsme se na sebe s Ájou podívali takovým tím pohledem jako "jasně dědoušku, jasně", ale neříkali jsem nic. Pan V. měl na sobě zimní bundu, šálu, zimní boty a jen ledvinku, takže vypadal, jako že jde se psem na krátkou procházku a ne že bude s námi, kvalitně až značkově vybavenými o generaci mladšími sportovci v běžeckém držet tempo.

No abych zkrátil dlouhé povídání - pan V. s námi BĚŽEL cca 3 hodiny v kuse přes kontrolu na Pařezu, Mladějov, Trosky, Hrdoňovice až zpátky na Pařez! Nemohli jsme věřit svým očím, jak tento, jak jsme se později dozvěděli 65 letý pán, nejenže nám stačil, ale ještě u běhu stačil vyprávět na jakých akcích všude byl, jak si už dlouho tak pěkně nezaběhal, okřikoval svého psa a vůbec, užíval si to jako jinoch!

S Ájou jsme se na sebe nevěřícně dívali, chvíli jsme se smáli jak je to absurdní situace, chvíli upadali do depresí jak nás pan V. strčil s celým naším tréninkovým plánem, Goretex vybavením a super výživou do kapsy a chvíli jsme se obdivovali jak je možné že pan V. je ve svých letech takovýhle jura.

Na zpáteční otočce na Pařezu se nám pan V. omluvil, že teda trochu zvolní, my se mu hluboce uklonili, poděkovali za spoluběh a s obdivem v našich srdcích jsme mazali už "jen" ve čtyřech vesele dál. V nohách asi 30km, ale celkem pořád v dobré kondici jsme se těšili na další kilometry a pomalu už počítali co musíme proběhnout a v kolik hodin bychom asi tak mohli být zpátky v Jičíně.

Jak jsme běželi v lese nebo po poli, tak jsme si docela notovali, o to více jsme brblali, když přišli přeběhy mezi vesnicemi po asfaltu, což se nám, ale hlavně našim nohám moc nelíbilo.

Po menším kufříku za Maršovem jsme ale nakonec zdárně našli cestu na Dolní Lochov a až k Veliši to bylo velmi příjemné poběženíčko, a to i díky sluníčku, které se na nám neočekávaně přišlo podívat.

Až na poslední kontrolu - kde nás pán bohužel informoval, že do cíle je to sice už jen asi 7km, ale zato celou cestu po asfaltu.

Tak jsme zatnuli zuby a běželi dál vida se už už v Jičíně. Ale bolelo to asi stejně jako předchozích 40km!:(

Takže jsme společně za běhu špačkovali jak dlaždiči a vzpomínali na sladký les a jeho parádní stezky:)

No ale všechno jednou musí skončit a tak i my se po nekonečném asfaltu dokopali do Jičína na náměstí, kde jsme si převzali zasloužený diplom s Rumcajsem, Mankou a Cipískem, dali si zasloužený čaj, finální foto a už jsme se okojeně pakovali do auta. Pejsci dostali zaslouženou dobrůtku, my také neco malého pojedli a už jsme frčeli směr Liberec.

No a závěrečné hodnocení akce? Moc se nám to líbilo!

Pěkná akce organizovaná KČT Jičín, milí a obětaví lidé na kontrolách, hezké prostředí Českého ráje, počasí se také umoudřilo a chvílemi jsme dokonce běželi za sluníčka a docela se zapotili:) Možná ještě trochu mín toho asfaltu bychom rádi uvídali, ale to se vystříbří....

No a my jsme celkem bez větší krize zvládli uběhnou cca 40km z celkových padesáti, pravda nepříliš na kopce náročným terénem, ale i tak je to náš běžecký rekord a čas 7:26 je pro začátek myslím hezký:) Na to že jsme nevěděli do čeho jdem, co to s námi udělá a jak to všichni, včetně pejsků, zvládnem, jsme byli VŠICHNI moc spokojení a už se moc těšíme na další akce podobného typu!

Malá úvaha na závěr:

"Není podstatné jestli máš značkové vybavení, speciální tréninkový plán nebo super výživu, ale daleko důležitější je to, jestli máš rád přírodu a hory, trávíš v nich rád svůj volný čas a užíváš si v ní svobodu duše i těla...jen tak zůstaneš mladý až do hodně vysokého věku!"

Takže AHOJ někde v horách a doufám, že se uvidíme za běhu a s úsměvem na rtech!:)

STATISTIKA:

Délka tratě: 50km

Trasa: Jičín - Prachov - Pařez - Trosky - Mladějov - Pařez - Dolní Lochov - Vadiš - Jičín

Převýšení: neznámo

Čas: 7:26 hod

Sestava: já Honza, Ája a fenky Bára a Stella

Pocity: senzační - první delší trail celkem v klidu zvládnutý

Netradiční zážitek: pan V., který nas ve svých 65 letech strčil do kapsy jako partu školáčků:)